Aniž bys tušila, pořád se dívá

Recenze

Vytvořeno 10. 5. 2014 3:00

Autor: Lenka Krausová

Psychiatrička Nadine Lavoie pomáhá druhým vypořádat se s jejich stíny. Seznámit se s ní mohl čtenář v předešlých knihách (Stále nezvěstná, Nikdy nevíš) kanadské autorky Chevy Stevensová. Protože však šlo o příběhy jejích pacientek, více než jméno nebylo prozrazeno. V nejnovějším počinu Stevensové, který nese název Pořád se dívá, dostává Nadine svůj vlastní prostor.

 
Obšírnější zmínku o předešlých případech, v nichž Nadine řešila problémy svých pacientek, rozhodně nehledejte. Jen krátce se dotkne příběhu klientky z předchozí knihy, a to jen proto, že s ním souviselo doktorčino napadení, nad kterým stále přemýšlí, neboť pachatel zůstal neznámý. Dozvíme se, že doktorka Lavoie opustila soukromou praxi, odstěhovala se do jiného města a nastoupila do místní nemocnice jako všeobecný psychiatr pro dospělé. Práce ji baví, věnuje se jí naplno, dalo by se říci, že po profesní stránce může být jedině spokojená. Když se ale setká s pacientkou Heather, která se pokusila o sebevraždu, vrátí se jí vzpomínky, o nichž si myslela, že jsou dávno ztraceny…

Nadininy uzamčené dveře se začnou otevírat v momentě, kdy se Heather svěří, že byla členkou komuny Řeka života, ze které odešla i s manželem. V tu chvíli se Nadine vrací do minulosti, do období zranitelného dětství. Tehdy žila s matkou a bratrem několik měsíců v komuně, jež má v čele jediného člověka, který celý spolek řídí a je schopný manipulátor. Z útržků ve své paměti moc dobře ví, že život v područí tohoto muže je nebezpečný, a snaží se svou pacientku zradit od návratu, o němž uvažuje. Přes veškerou péči si Heather znovu sáhne na život – již úspěšně a přímo v nemocnici. Na zeď ještě zvládne vlastní krví napsat vzkaz „Pořád se dívá“. Pro Nadine je to další impuls, aby udělala vše pro uzavření Řeky života. Na policii nahlásí zneužívání nezletilých vůdcem komuny, ale bez důkazů není možné podniknout oficiální kroky, události z dob minulých jsou rovněž neprůkazné. Doktorka se tedy rozhodne pustit na tenký led vlastního pátrání. Od této cesty je zrazována téměř každým, ať už bratrem nebo bývalými členy komuny. Jenže Nadine na doporučení nedbá. Dál dovoluje vzpomínkám vynořovat se z hlubin své mysli, ať jsou sebevíce bolestné. Třeba se jí podaří přijít na to, proč trpí klaustrofobií. Anebo co se stalo její přítelkyni z komuny, která zmizela ze dne na den? A nejedná se o jediný problém, který hlavní postava celého příběhu řeší. Souběžně se pokouší slepit rozbitý vztah se svou dcerou, již marně hledá v ulicích.

Autorka zpracovala poměrně zajímavé téma, a sice život v uzavřených komunitách, kde vládne podřízenost většiny. Těžko si lze představit, že jsou lidé v dnešní době ochotni zbavit se své svobody, vězte však, že se dočtete i o možných pohnutkách, které nasměrují kroky některých do podobných společenství.

Pořád se dívá je čtivý thriller, který vám neprozradí do poslední chvíle více, než je nutné. Přítomnost se vzpomínkami Nadine se dobře prolíná a nemusíte se tak bát, že byste se ztratili. Časové skoky jsou totiž odlišeny kurzívou. Neopomenu na upozornění, že knihu do ruky neberte, pokud je vám nepříjemné číst sebemenší řádek naznačující sexuální zneužívání dětí. Nečekejte brutalitu či syrovost, to vůbec ne, scény dotýkající se pedofilie Chevy Stevensová nepopisuje nijak podrobně, nýbrž jimi „lehce“ propluje…

Ukázka z knihy:

Natáhla jsem ruku a dotkla se jednoho listu. Tělo mi zaplavila další vzpomínka.
Jsem na zemi. Aaron má ruku zapletenou do mých vlasů a ztěžka mi heká do ucha, zatímco mi svléká šortky. Šátrám rukou o pomoc a nahmatám jenom máky, jejich nechutná sladká vůně mi plní chřípí. Vzduch je tak horký, že slyším štěkavé praskání na stromcích planiky, jak se jejich borka na slunci odlupuje. Její tenké odštěpky se snášejí dolů a krouží blíž jako hnědí motýli.
Ze vzpomínek mě vytrhl Steveův hlas. „Nadine?“[1]

[1] STEVENSOVÁ, Chevy. Pořád se dívá. Vyd. 1. Praha: Knižní klub, 2014, 415 s. ISBN 978-80-242-4317-7.  Str. 288.