Josef Šafařík – Hrady skutečné a povětrné

PhDr. h. c. Ing. Josef Šafařík (nar. 11. 2. 1907 – zem. 23. 4. 1992), držitel Masarykova řádu III. stupně, byl nepřehlédnutelným filozofem, kreativním esejistou a nadaným dramatikem, který svou celoživotní prací ovlivnil bezpočet známých osobností (např. V. Havla, J. Topola, A. Přidala, P. Švandu aj.). Z jeho knižně doposud nevydaných esejí, přednášek a studií byla sestavena kniha Hrady skutečné a povětrné, o níž se dočtete v této recenzi.

Pan Šafařík byl bezesporu vysoce vzdělaný člověk a podle toho také „jeho“ kniha vypadá. Setkáme se zde nejen s hlubokými myšlenkami, ale zároveň jsme vystaveni spršce reálií a výroků významných osobností. Tato kniha vám zaručeně rozšíří obzory.

Její úděl je však jiný. Dílo je koncipováno tak, že vás donutí se zamyslet. Četl jsem nemálo filozofických statí a pojednání. Málokterá z nich však má schopnost na vás zapůsobit a nenásilným způsobem vás dovést k tomu, abyste při čtení hloubali spolu s autorem a nebyli pouhým nezúčastněným pozorovatelem.

Dílo zdobí skvělý sloh a zajímavá nečekaná slovní spojení. Kromě poutavých pasáží se však potýkáme i s velkou mírou „balastu“ – tj. nezajímavých míst, která bychom nejraději přeskočili.

Kniha se skládá z deseti samostatných textů, které spolu původně nesouvisely. Paradoxně se v nich autor však nezřídka opakuje a vše je tak nějak příliš podobné a naklonované. Texty se místy špatně čtou a nemůžeme si nevšimnout občasného zabředávání a roztěkanosti. Úvahy až na výjimky nemají pevně danou osnovu, což mi přišlo trochu na škodu.

Přesto nemůžu zapřít, že je kniha zajímavá, hutná a zapůsobila na mě vesměs příjemným dojmem. Pozitivně hodnotím zejména sloh – občas se text mění téměř v báseň v próze a rychle zapomeneme na výše zmíněné nedostatky.

Co se obsahu týče, tento knižní titul rozhodně nezklamal. Propracované trefné myšlenky nám posléze nedají spát. Autor se zabývá věčným zápolením techniky a umění, což jsou podle jeho výkladu dva neslučitelné válčící tábory. Gladiátorský souboj civilizace a kultury rozebírá na nejjemnější šroubky a my jako císař na tribuně kolosea vynášíme soud, kdo z nich dvou vyhraje a kdo zbude pro lvy.

Jak už bylo řečeno výše, jsme zataženi do pluku autorových myšlenkových pochodů a máme svobodu volby, zda souhlasit či ne. Vše vnímáme z perspektivy první osoby.

Nemohu ale zamlčet, že některé autorovy pohledy na svět mi přišly do jisté míry zpátečnické a tmářské. Text mne nezřídka burcoval nesouhlasit a oponovat. Na druhou stranu to nelze hodnotit jako čiré mínus – ne všechny knihy mají vlohy k tomu dát čtenáři pocit rovnoprávnosti s autorem – nebýt pouhým spoluhráčem, ale i protivníkem na druhé straně šachovnice.


Knihu Hrady skutečné a povětrné vydalo nakladatelství Dauphin.