Slibná dávka akce tentokrát dorazila z Francie

Recenze

Vytvořeno 19. 6. 2014 3:00

Autor: Jana Hažlinská

Po sérii knih převážně amerických autorů se mi v hledáčku objevila fantasy série s kořeny na starém kontinentu. A protože série u nás i ve světě teprve začíná a jsem tvor od přírody zvědavý, nemohla jsem jinak, než po knize s názvem Cesta hněvu, jež je prvním dílem fantasy ságy Kniha a meč, sáhnout všemi deseti. A musím říct, dobře jsem udělala.

Jméno Antoine Rouaud českému čtenáři zřejmě není příliš známé. A je tomu tak zcela po právu, neboť autor debutoval ve své domovině teprve v loňském roce, a to právě knihou Cesta hněvu. Nicméně svou prvotinou způsobil na scéně evropské fantasy takový poprask, že si dovolím říct, že jeho jméno nezůstane neznámé dlouho. Jedná se totiž o jednoho z nejslibnějších fantasy autorů v současnosti. 

Začátek příběhu nás zavede do nevábného prostředí krčmy, kde mladá přitažlivá historička Viola vyhledá starého opilce jménem Dun-Cadal a požádá ho, aby jí pomohl nalézt starodávný meč císařů, jenž byl ztracen při pádu císařství. Dun-Cadal však má svá dobrodružství dávno za sebou, a  rozhodně se nehodlá pouštět do dalšího, tím spíše ne ve jménu republiky, kterou opovrhuje. Ovšem mládí se tak snadno nevzdává, a tak se Viola všemožně snaží starého muže přesvědčit
a získat na svou stranu.

To je ale jen jedna část příběhu a v tom tkví mistrovství, s jakým se autor svého díla chopil. Příběh se totiž záhy rozvětví do dvou časových linií. V jedné se nám představí Dun-Cadal jako starý opilec, nechávající se okouzlit mladou dámou, v druhé pak budeme sledovat vyprávění o Dun-Cadalovi, slavném císařském generálovi, hrdém ochránci monarchie. Rouaudovi se s vynikající zručností daří postupně čtenáře seznamovat s událostmi vedoucími k pádu císařství a zrodu republiky, které ovlivní události v linii přítomnosti a čtenář tak mnohé pochopí.

Autor, patrně inspirován dějinami své vlasti, nám předkládá příběh, jehož hlavním hrdinou je zcela netradičně zlomený stařec, který má svá nejlepší léta plná slávy a ideálů za sebou. Je tak příjemnou změnou nesledovat borcení ideálů mladého vyzrávajícího hrdiny, ale prožívat vzpomínky na velikost, slávu a zničené modly chlapíka, který se svou bolest z pádu snaží utopit v alkoholu.

Zajímavá je zde i konfrontace dekadence bývalého velikána, jemuž život krví zmáčel a odplavil vše, na čem mu záleželo, s energičností a tvrdohlavostí mladé akademičky, která starému muži připomene, že smrt v příkopě s lahví v ruce nakonec není tím způsobem, jakým chce odejít ze světa, byť si až doteď myslel, že už pro něj osud nic jiného nechystá.

Rouaud vytvořil svět, který po čtenáři chňapne, vtáhne ho a jen tak ho nepustí. S hrdiny budeme vnímat každou jejich bolest, každou zradu, každou bitvu, každé očekávání i zklamání. Ne, ve světě Meče a knihy skutečně nemůžeme čekat zářivou budoucnost, protože život není nijak přívětivý. Život v tomto světě je krutý, plný násilí, krve, hořkosti a zklamání a zrada tu číhá na každém kroku.

V současné době autor pilně pracuje na dalším dílu série a já jen doufám, že si přinejmenším zachová standard a znovu nám předloží fantasy, kde propracovaný příběh, realistické postavy a napětí od začátku až do konce jsou samozřejmostí. Skoro je až těžko uvěřit, že hvězda tentokrát stoupá z Francie.

ROUAUD, Antoine. Cesta hněvu. 1. vyd. Praha: Fantom Print, 2014, 336 s. ISBN 978-80-7398-259-1.