Afrika plná krásy i chudoby

Recenze

Vytvořeno 28. 6. 2014 3:00

Autor: Jiří Lojín

Co se vám vybaví, když slyšíte slovo Afrika? Pravděpodobně každému něco jiného. A každý bude mít svou pravdu. Nádherná příroda, zvířata, která jinde nenajdete, záplava barev a vůní. To je ta vlídná tvář, do níž se zamilovalo mnoho cizinců. Afrika má však i druhou tvář a tou je chudoba, jakou si nedokážeme ani představit. Některým lidem stačí kochat se krásami černého kontinentu, jsou ale takoví, jimž lidské neštěstí, chudoba a nemoci nejsou lhostejné a snaží se různými způsoby pomáhat. Hana Hindráková pomáhá. Nejen prostřednictvím neziskové organizace Fair, ale i tím, že s problémy seznamuje své okolí. V neposlední řadě i ve svých knihách. Dnes má Hana Hindráková na kontě už třetí titul, jmenuje se Dobrovolnice a odehrává se - jak jinak - z velké části v Africe.

Mladá dívka Amélie Statečná přijíždí do Afriky na výzvu organizace BHO pomáhat v chudinských čtvrtích Nairobi. Teprve na místě pozná, že inzerát byl podvod a BHO dobrovolníky nepřijímá. Amélie nepropadá panice, je natolik zajištěná, že může nasednout na nejbližší letadlo a vrátit se do Čech. Nejprve však musí splnit poslední přání své maminky - rozprášit její popel v místě, kde potkala Améliina otce.

Současně s Amélií představuje autorka čtenářům i důležité vedlejší postavy - novináře Stefana a obchodníky Paula a Jeromeho. Stefan reprezentuje ostříleného a cynického žurnalistu, před kterým si nemůže být žádná žena jistá. Do Nairobi jede udělat reportáž o únosech dětí ze slumů, jeho pohnutky ale nejsou čisté, jde mu o senzaci, jež by ho proslavila.

Osudy všech postav se velmi rychle protnou ve hře, jejíž nebezpečí nedokáže Amélie ani zdaleka odhadnout. Hlavním tématem jsou právě únosy dětí, problém velmi ožehavý, zejména proto, že jej nikdo neřeší. Unesené děti jsou prodávány například jako dětští vojáci, dívky jsou nuceny k prostituci.

Hana Hindráková do své knihy vložila všechny atributy lehkého dobrodružného žánru. Je v ní láska, nebezpečí i šťastný konec. Hrdinové musejí čelit nástrahám, jsou ale nakonec odměněni a zlo je potrestáno. V tom se kniha podobá mnohým, které našly oblibu zejména u žen, jimž dovolují trochu se zasnít a ztotožnit se s hrdinkou, dívkou ohrožovanou zlosyny a dobývanou charismatickým mužem. Vložila však do ní i něco jiného. Vážné téma chudoby a všech negativních jevů s ní spojených, ale i náznaky naděje, že existují lidé, jimž problémy světa nejsou lhostejné a snaží se alespoň malou měrou pomoci. Pokud se podíváme na internetové stránky organizace Fair, najdeme na nich právě ty aktivity, popisované v knize Dobrovolnice.

Kniha Hany Hindrákové je napsána jednoduchým, srozumitelným a přímočarým způsobem. Je sice velmi dobře čitelná, některé emoce však nepůsobí tak, jak by měly. Amélie přijíždí do neznámého prostředí, je sama, bez podpory, přesto se pohybuje v Nairobi s jistotou a téměř beze strachu. Nemoci se jí vyhýbají, i když nebydlí vždy v ideálních podmínkách. Musíme obdivovat i její dokonalé zažívání, které nerozhodí ani náhlá změna jídelníčku, pro Evropana nezvyklá. Chápu, že jsou to drobnosti, jimiž se autorka nechtěla zabývat, nicméně příběh tím ztrácí na věrohodnosti. Naopak citlivé je používání místního jazyka evokující atmosféru afrického velkoměsta i vesnice.

Přestože mám proti příběhům končícím happyendem jisté výhrady, uznávám, že autorce šlo mimo jiné i o propagaci práce humanitárních organizací, a zejména o to, přesvědčit čtenáře, že je pomoc potřebná a není zbytečná ani tehdy, když přichází v malém množství.

Dobrovolnici i ostatní knihy si určitě oblíbí čtenáři, možná spíše čtenářky, které mají rády exotické příběhy okořeněné láskou a konejšící šťastným koncem. Dobrovolnice vše z toho obsahuje mírou vrchovatou.

HINDRÁKOVÁ, Hana. Dobrovolnice. Vyd. 1. Frýdek-Místek: Alpress, 2014, 228 s. Klokan (Alpress). ISBN 978-80-7466-276-8.