Na první pohled (ne)obyčejný příběh…

Recenze

Vytvořeno 29. 6. 2014 3:00

Autor: Marie Svobodová

Jméno Johna Greena je dnes známé hlavně díky světovému bestselleru Hvězdy nám nepřály. Jeho první kniha – Hledání Aljašky – byla vydána v roce 2005 a je v ní vše, co byste od jejího autora čekali: láska a tragédie, humor i pláč a spousta námětů k přemýšlení.

Tyto dva příběhy jsou si vlastně v mnoha ohledech podobné. Obě knihy popisují lásku, která se nikdy nedočká svého „happy endu“, a mladé lidi vyrovnávající se se smrtí. A přesto jsou hodně odlišné – hrdinové Hledání Aljašky totiž nejsou tak úplně vzory dobrého chování a za své trápení si více či méně mohou většinou sami. I když Hvězdy nám nepřály mi přijdou originálnější a nakonec asi i dojemnější, autorův působivý styl a postavy, do kterých není těžké se vcítit, mě opět dokonale vtáhly do děje.

Milesi Halterovi je sedmnáct a asi nikdo ho nepovažuje za zajímavého člověka. Jeho vášní jsou poslední slova slavných osobností. Tak třeba francouzský básník François Rabelais řekl: „Jdu hledat velké Možná.“ S touto myšlenkou odešel Miles na internátní školu Culver Creek. A zdá se, že našel přesně to, co potřeboval: nový a nebezpečný svět, skvělé kamarády a hlavně Aljašku Youngovou, do které se na první pohled zamiloval.

Kdo by nemiloval Aljašku? – Byla sexy, zábavná a spontánní. A i když překypovala upřímností, bylo těžké poznat, co se jí ve skutečnosti honí hlavou. Byla ráda záhadná.

Kdyby lidé byli déšť, já bych byl mrholení a ona hurikán. [1]

Miles, Aljaška a jejich tři přátelé se brzy stanou nerozlučnými – scházejí se každý den, společně se učí, ale také kouří, opíjejí se a vymýšlejí kanadské žertíky. A bojí se jen toho, že je někdo chytí…

Ale ne, není to klasický zamilovaný příběh, kde si Miles s Aljaškou nakonec padnou do náruče. Naopak – musí se vyrovnat s tím, že Aljaška nikdy nebude jeho a že některé otázky už zůstanou navždy nezodpovězené.

Kniha je vůbec plná otázek, na které se těžko hledá odpověď: Co se s námi stane po smrti? Jak se dostaneme z labyrintu utrpení? A co se doopravdy stalo s Aljaškou Youngovou? Autor na tyto otázky předkládá vlastní náhled formou Milesových úvah, nechává nám však prostor s ním nesouhlasit.

Hledání Aljašky patří do žánru young adult fiction a opravdu si myslím, že ji mladí lidé ocení více než dospělí, kteří vidí svět přece jen jinak než v sedmnácti a filosofování o světě, lásce nebo utrpení už pro ně není součástí každodenního života. Myslím ale, že i je dokáže tato kniha přinejmenším vytrhnout ze všední reality a vrátit do let, kdy byl svět nebezpečný a bláznivý.

Je to jedna z těch knih, o kterých předem vím, že se její čtení neobejde bez slz, a přesto mi stojí za to otočit první stránku. Víc odhodlání nebylo v tomto případě třeba, ani nevím, co mě na knize tak zaujalo, ale v tom okamžiku bylo prostě nemyslitelné nečíst dál. A protože ve mně zanechala spoustu rozporuplných pocitů (pořád vlastně nevím, jestli je opravdu geniální, nebo jen mě a spoustu dalších lidí tak dokonale oklamala), jsem si jistá, že si ji brzy přečtu znova.

Tím vám chci Hledání Aljašky vřele doporučit, jen málo knih na mě dosud zapůsobilo tak jako právě tahle.

[1] GREEN, John. Hledání Aljašky. Vyd. 1. Překlad Veronika Volhejnová. Praha: Knižní klub, 2013, 256 s. ISBN 978-80-242-4188-3. Str. 102