Když svoboda znamená všechno

Recenze

Vytvořeno 5. 7. 2014 3:00

Autor: Tereza Zítková

Když se řekne jméno Jiří Kajínek, okamžitě všichni vědí, o kom je řeč. Jedna z nejznámějších vězněných osobností současnosti je často probírána v médiích. To ale ponechám stranou a soustředím se na knihu, na které Kajínek pracoval spolu s redaktory Fragmentu.

Kniha, jež nese příznačný název Můj život bez mříží, mapuje celý život Jiřího Kajínka ‒ od dětství až do dnešních dní. Kromě vyprávění, které má na svědomí právě Kajínek, nalezne čtenář v knize také bohaté ilustrace v podobě soukromých fotografií a také poměrně rozsáhlý rozhovor, ve kterém se redaktor ptá Jiřího Kajínka na různorodé otázky z mnoha tematických oblastí – od vkusu na ženy přes oblíbené knihy až k názorům na křesťanství.

Jednotlivé kapitoly jsou uvedené určitým Kajínkovým citátem a v mnoha případech také tímto citátem kapitola končí. Každá kapitola se pak věnuje určitému období jeho života. Čtenář se dozví, jak Kajínek trávil své dětství, jak se rozhodoval, kam půjde studovat na střední školu, a proč nakonec nešel na práva. Bylo zajímavé sledovat, jak se malý kluk chytající ryby mění v adolescenta, který se učí hrát karty, a stává se mužem, který vykrádá byty, aniž by obyvatelé poznali, že se do nich dostal.

Osobnost Jiřího Kajínka je velice zajímavá. Na jednu stranu se živil krádežemi a často tak někomu udělal škodu, na druhou se ale vždy snažil myslet na druhé a nikdy za to nic nechtěl. V městečku, kde vyrůstal, byl považován za hrdinu, jelikož mnohokrát zachránil život topícím se lidem. Tento fakt se ale jeho rodiče dozvěděli vždy až ve chvíli, kdy jim rodina zachráněného přišla poděkovat. Když otevíral byty a věděl, že by rodina mohla něco získat u pojišťovny, poškodil zámek tak, aby bylo zřejmé, že se do bytu někdo dostal násilím. Dobré povahové vlastnosti tedy převažují nad těmi špatnými. Čtenář se často musí usmívat nad jeho dobrosrdečností, hlasitě smát při veselých historkách a přemýšlet nad spravedlností při líčení jednotlivých případů.

Na knize jsem velice ocenila fakt, že byl zachován autentický jazyk tohoto zajímavého muže i s jeho typickými emotikony v psaném textu. Ten tak působí autenticky a velice věrohodně. Pro čtenáře je také snazší si představit člověka, který se opravdu cítí nevinen a stále doufá, že bude jednou spravedlnosti učiněno zadost. Rozhodně ale nečekejte zlomeného člověka, který jen lká na svůj osud, naopak je to člověk, který je věčným optimistou a bez úsměvu na tváři ho uvidíte málokdy.

Knihu doporučuji všem, kteří by chtěli poznat Jiřího Kajínka opravdu zblízka. Netuším, kde je pravda a zda se opravdu Jiřímu Kajínkovi podaří jednou vyjít z věznice jako svobodnému člověku, vím ale, že je v něm něco dobrého, něco čemu se dá věřit.

Ukázka:

Když jsme byli malí, chodili jsme do lesa, sbírali jsme všechno možné, ostružiny, maliny; houby nám rostly přímo u chaty. Jen jsme vyšli z chaty, byly všude. Dokonce jsme jezdili na rybníku na loďce a jen tak jsme sbírali houby ze břehu, ani jsme nevylézali z loďky. Sestra to teď má jako takovou rehabilitaci, chodí po lese a pořád sbírá houby. Je tím posedlá. :) [1]

[1] KAJÍNEK, Jiří. Můj život bez mříží. 1. vyd. Praha: Fragment, 2014, 175 s., [32] s. obr. příl. ISBN 978-80-253-2110-2.