Podivuhodný příběh s ještě podivuhodnějšími postavami

Recenze

Vytvořeno 11. 7. 2014 3:00

Autor: Tereza Zítková

Když vyšla prvotina od Jonase Jonassona, nikdo netušil, jaký poprask kolem knihy bude. Stoletý stařík, který vylezl z okna ven a zmizel se stal fenoménem a v současné době je možné zhlédnout i film na motivy tohoto bestselleru. Současně vyšla i další kniha od Jonassona, jež nese název Analfabetka, která uměla počítat a nese se ve stejném duchu jako autorův debut.

Nombeko je velice zvláštní dívka. I když vyrůstá v africkém Johannesburgu a stejně jako všichni ostatní obyvatelé neumí číst ani psát, umí perfektně počítat, a navíc se nehodlá smířit se svým ubohým životem a touží po něčem víc, než jen vynášet do smrti latríny. Díky svému matematickému daru se dostane na místa, o kterých se jí v životě nesnilo, a zároveň je součástí několika historických událostí, které se v dějinách lidstva staly legendárními. Vypadá to jako zázrak, že malá holka, jež původně neuměla číst ani psát, nakonec radí švédskému monarchovi v mezinárodních vztazích. Ale mezi těmito dvěma událostmi leží velké množství času, který Nombeko rozhodně nepromrhá, ba naopak. Využije ho k tomu, aby svůj osud vzala konečně do svých rukou.

Kromě Nombeko jsou v příběhu další zajímavé postavy, a to včetně několika slavných osobností. I ty „neslavné“ ale mají něco do sebe, například dva bratři, kteří jsou identickými dvojčaty, ale co se týče jejich povah, jsou opakem jeden druhého, anebo stará paní, jež se domnívá, že mezi její předky patřila šlechta, a ona se sama považuje za baronku. Spolu s nimi a s mnoha dalšími zažije Nombeko velice netradiční zážitky a dostane se do tolika zvláštních situací, že až čtenáři zůstává rozum stát.

Tak ale Jonas Jonasson vypráví, to je pro jeho psaní typické. V popředí stojí velice zvláštní a něčím nadaná postava, jež svůj život prožívá na pozadí důležitých historických událostí a setkává se jen s těmi nejdůležitějšími osobnostmi své doby. Absurdní situace jsou na běžném pořádku a suchý, místy ironický rozum nezná konce.

I když jsou Allan (hlavní hrdina Staříka) a Nombeko každý úplně jiný, mají mnoho společného. Zažívají bizarní situace a díky zásahu osudu nemají zrovna lehký život. Na druhou stranu ale Allan již vše prožil, tedy skoro všechno, a pouze rekapituluje, zatímco Nombeko je teprve na začátku své pouti a vše s ní čtenář prožívá v tu samou chvíli jako hlavní hrdinka.

Svým způsobem mi podobnost vyprávění přišla na škodu. Tak zvláštní hrdinka jako Nombeko by si zasloužila trochu lepší příběh než jen napodobeninu již existujícího příběhu. Tím, že byl Stařík první, získal velkou slávu a oblibu mezi čtenáři, kterou Analfabetka již nemá šanci získat. Je možné, že kdyby byla první Nombeko, byla by oblíbenější ona, takhle ale vždy bude jen tou druhou a lidé si ji koupí jen kvůli tomu, jelikož byli okouzleni Stoletým staříkem, a ne kvůli ní samé.

Jak v případě Staříka, tak i v případě Analfabetky si čtenář ale nakonec odnáší hřejivý pocit z dobře stráveného času. Myslím si, že člověk rozhodně neprohloupí, když si Analfabetku přečte, i když je v mnohém stejná jako již několikrát zmíněný Stařík. Je to ten pravý oddechový příběh stvořený pro horké letní odpoledne, kdy má člověk chuť číst něco, co ho především pobaví.

Ukázka

Pak si všiml, že analfabetka umí číst, což bylo ještě podivuhodnější, jelikož čtení nebývá zrovna nejsilnější stránkou analfabetů. A jakžesejmenuješ četla všechno! Dokonce i složité matematické, chemické, elektrotechnické a strojírenské publikace (tedy všechno to, v čem se potřeboval vzdělávat zejména pan inženýr). Když ji jednou chytil přímo při činu, jak místo drhnutí podlahy sedí s nosem zabořeným v knize, všiml si, jak chápavě pokyvuje hlavou a usmívá se nad jakýmisi matematickými vzorečky. [1]

[1] JONASSON, Jonas. Analfabetka, která uměla počítat. Mladá Boleslav: Panteon, 2014, 414 s. ISBN 9788087697177. Str. 59.