Tango mortale – Pavel Kohout

Recenze

Vytvořeno 12. 7. 2014 3:00

Autor: Jolana Hlušičková

Mé první seznámení s Pavlem Kohoutem, básníkem, dramatikem a spisovatelem, proběhlo nad stránkami románu Katyně, který zcela jistě patří mezi jeho životní díla. Úžasně zpracované brutální téma propracované do nejmenších detailů na mne tak zapůsobilo, že jsem se s velkým očekáváním začetla do jeho posledního románu Tango mortale, který vycházel na pokračování v létě 2012 na stránkách Mladé fronty Dnes a ve stejném roce byl vydán i knižně v nakladatelství Pistorius & Olšanská s.r.o.

Děj románu se odehrává v Itálii a částečně také v Čechách, kam se vrací jedna z hlavních postav, bývalá česká primabalerína Julie, nyní italská kněžna, aby navštívila místa spjatá s jejím dětstvím, dospíváním a úspěchy na prknech Národního divadla. V Praze se Julie setkává s Leem, mladým nadaným mužem, který se po odchodu z perspektivního zaměstnání u IT firmy živí jako placený tanečník tanga na „milongách“ (označení místa, kde tančí veřejnost). Leo se právě ocitl na životní křižovatce, dostává se do problematického společenství placených tanečníků tanga, tzv. „taxi-dancerů“, a přizpůsobuje se jejich životnímu stylu, přestože si uvědomuje, že povrchní život ho neuspokojuje.

Julie stojí před zásadním rozhodnutím, jakým způsobem naložit s majetkem, který zdědila po svém druhém manželovi, italském knížeti Mortadini. Nemá žádné přímé potomky a jedinou možnou cestou k zamezení převodu dědictví na znepřátelenou a fašisticky zaměřenou rodovou linii bratrů knížete Mortadiniho se jeví adopce nevlastního syna.

Její volba padne na Lea, ze kterého cítí velký potenciál a rozhodne se mu dát životní šanci. Ze začátku se zdá, že její volba byla správná, Leo potvrzuje veškerá její očekávání, rychle se učí, jeho přirozená inteligence i šarm jsou velmi působivé, vše se zdá být na nejlepší cestě. Avšak ve chvíli, kdy se blíží Leova adopce, začínají vystupovat do popředí stíny minulosti. Jeho bývalí kolegové – tanečníci tanga si přijíždí do Itálie pro svůj podíl z Leových výdělků. Pod jejich nátlakem Leo v rozhodujícím okamžiku lidsky selže a začíná se potýkat s morálním problémem, jakým způsobem se k této situaci postavit. 

Julie se dozvídá o Leově nečestném jednání a rozhodne se dát mu poslední šanci. Položí mu rozhodující otázku, otázku života a smrti. Odpoví Leo správně? Dokáže přiznat své selhání? To byly zásadní otázky provázející mne posledními stránkami tohoto velmi čtivého, bohatou češtinou napsaného románu, který svou melodií od první chvíle připomínal tango, od úvodních pomalých, tichých tónů k závěrečné gradaci ve smrtícím rytmu dunícího tanga.

Román je psaný v er-formě, charaktery postav jsou vykresleny reálně, čtenář má pocit, že jsou to postavy skutečné a jejich emoce, chování i motivace blízké našim zkušenostem z běžného života. Snad jen postava Leovy přítelkyně a budoucí manžely Carly na mne nepůsobila příliš věrohodně, byla to dokonalá žena bez jakýchkoliv charakterových vad a také vztah Lea s Carlou byl jako z romantického snu, ve skutečném světě však není žádný vztah jen procházka růžovou zahradou. Poněkud rušivě také působily dlouhé odstavce zachycující rozhovory postav, čtenář má v některých pasážích tendenci tyto dlouhé rozhovory přeskakovat a posunovat se tak dál v ději.

Vyznění románu je optimistické, ale po přečtení závěrečných řádků jsem postrádala zamyšlení nad tím, zda dobro vynucené násilím je skutečně dobro, zda účel světí prostředky? Hlavní hrdinka je vykreslena jako zásadová žena s vysokým morálním kreditem, ale na druhou stranu pro dosažení svého cíle neváhající použít i násilné prostředky. Tuto rovinu jsem v závěru románu nenalezla.

Román Tango mortale Pavla Kohouta mne velmi oslovil, ve čtenáři vyvolává otazníky související s morálkou člověka, s jeho postojem k pravdě a lži, nutí k zamyšlení nad hodnotami a prioritami, nad volbou správné cesty. Při čtení Kohoutova románu jsem si uvědomila, že naše životní pouť je tvořena křižovatkami, kde si můžeme vybrat pouze jednu cestu a nikdy se nedozvíme, jak by se náš život vyvíjel, pokud bychom na křižovatce vybrali jiný směr.

Na závěr bych ráda vyjádřila svůj názor, že dílo, které nutí čtenáře k zamyšlení a vyvolává v něm otázky i po přečtení závěrečné kapitoly, splnilo svůj účel. A to se bezesporu Pavlu Kohoutovi povedlo. A právě z těchto důvodů román Tango mortale považuji za velmi hodnotný, doporučuji si jej přečíst, zatančit si v rytmu tanga a třeba se přitom zamyslet nad aktuálními dilematy naší současnosti.

KOHOUT, Pavel. Tango mortale. 1. vyd. Příbram: Pistorius, 2012, 206 s. ISBN 978-808-7053-768.