Když člověk touží zemřít

Recenze

Vytvořeno 14. 7. 2014 3:00

Autor: Tereza Zítková

Ve chvíli, kdy přijdeme o někoho blízkého a zůstaneme na světě úplně sami, přepadnou nás chmurné myšlenky a jediné východisko často můžeme vidět v odchodu z tohoto světa. Alespoň tak to cítí hlavní hrdina knihy od Fredericka Backmana.

Ove byl odmalička zamlklý, ale stejně jako jeho otec vyznával ty správné hodnoty, kterých se nehodlal vzdát za žádné situace. Pravda vždy pravdou zůstane, spravedlnost by měla vládnout světem a pořádek by se měl udržovat. To jsou jen některá z hesel, podle nichž se Ove snaží žít. Často ho sice dovedou do nesnází, pro mnoho lidí je díky nim podivín, ale on tak zkrátka byl vychován, on tak žil celý život a na stará kolena se jich rozhodně nehodlá vzdát. Vše tedy dělá pořád stejně, i když už dávno v jeho ulici žijí jiní lidé, i když už nikdo neuznává stejné hodnoty a i když už jeho žena Sonja nežije.

Do jeho zaběhlé rutiny se najednou dostává další položka – zemřít a odejít za svou milovanou. Tento akt mu ale pokaždé někdo zhatí, nejdřív je to sousedka, která potřebuje odvzdušnit radiátor, pak kocour toužící po domově, a nakonec noví sousedé, kteří svůj pobyt v ulici zahájí opravdu bravurně – nacouvají Ovemu na zahrádku přímo do poštovní schránky! A i když se to nezdá, tak z této nepříjemné situace vznikne velice pevné přátelství, jež dokonce pomůže Ovemu najít znovu chuť do života. Než ale tahle chvíle nastane, bude si muset čtenář ještě chvíli počkat.

Román Muž jménem Ove je o muži, jenž toho moc nenamluví, jelikož zastává názor, že za muže mluví jeho činy a ne jeho slova. Je to takový starý bručoun, jakého každý z nás určitě zná. Román tedy nevypráví příběh jen jednoho muže, ale vypráví o naší době, našich povahách a o vztazích mezi námi. Je to obraz dnešní doby. Určité svědectví o tom, jak bychom měli žít, jak bychom měli chtít žít.

Frederick Backman je vynikající vypravěč. Každé z postav přiřadil jednu typickou vlastnost, jíž čtenář pozná dle jeho mluvy. Není tedy potřeba vnější charakteristiky. Dialogy vévodí celé knize. Ve většině případů v nich figuruje hlavní hrdina, který svým typickým bručounstvím chce dát svému partnerovi v komunikaci najevo, že svět už není takový, jaký býval, a že v jeho okolí se většinou nacházejí samí břídilové. Mezi mé nejoblíbenější patřily rozhovory mezi Ovem a nově přistěhovanou sousedkou. Jediné, co mohu říct je, že tato žena s ním rozhodně umí zaválet. Dialogy jsou pak proloženy vyprávěním a popisem Oveho minulosti. Čtenář ho pozná v různém věku a dozvídá se, že za tou kamennou a lhostejnou tváří se vlastně skrývá někdo neskutečný.

Kniha je svým stylem podobná Stoletému staříkovi, který vylezl z okna ven a zmizel. I v téhle knize je hlavním hrdinou starý pán, jenž už toho má hodně za sebou, ať už toho dobrého, či toho zlého. Je to člověk, kterého je možné považovat za hrdinu, a zároveň je také skromný a má zlaté srdce. Autoři těchto děl mají též velice podobný smysl pro humor. Je to občas ironické, sarkastické, ale hlavně ze života.

Muže jménem Ove vřele doporučuji všem čtenářům, kteří mají rádi žánr humoristického románu. U knihy se určitě zasmějí, ale možná i rozpláčou a zajisté si s vědoucím úsměvem ve tváři vzpomenou na podobného staříka, jehož mají ve svém okolí.

Ukázka

Sesunul se na stoličku v předsíni a zůstal tak drahnou chvíli, než byl s to se vzchopit k něčemu jinému. Příšerná ženská, pomyslel si. Co tady hodlá celá ta jejich famílie dělat, když nezvládnou ani přečíst ceduli, ačkoliv ji mají přímo před nosem?
Uvnitř obytný čtvrti je zakázaný jezdit autem. Všichni to vědí.
Ove se postavil a pověsil modré sako na háček doprostřed moře svrchníků své ženy. Zadrmolil něco o idiotech, pro jistotu k zavřenému oknu. Potom odešel do obývacího pokoje a upřeně se zahleděl na strop. [1]

[1] BACKMAN, Frederik. Muž jménem Ove. Brno: Host, 2014. ISBN 978-80-7491-034-0, s. 29.