Když tyrani z dějin ožijí

Recenze

Vytvořeno 15. 7. 2014 3:00

Autor: Marie Svobodová

Kniha Co skrývá tvé jméno od Clary Sánchezové mě zaujala už na první pohled. Je v ní však ještě mnohem více, než prozrazuje text na obálce. Hned její začátek mě dokonale upoutal a ležela mi v hlavě dlouho potom, co jsem ji dočetla. Ještě teď si občas vzpomenu na některý citát a moje kniha je přímo plná žlutých lepicích papírků.

O nacistech jsme se učili ve škole a ve zkratce všichni víme asi tohle: „Bylo to čiré zlo.“ Co kdyby vám ale někdo řekl, že milí důchodci, které jste potkali na pláži, bývali svého času jedni z těch nejchladnokrevnějších? Já osobně bych asi nezareagovala tak statečně jako mladá, těhotná Sandra, když jí Julián – bývalý vězeň z koncentračního tábora Mauthausen – vyjevil tu strašlivou pravdu.

Její zvědavost je mnohonásobně větší než strach z těch lidí, o jejichž krutosti nemá ani ponětí. Do celé záležitosti se tak zaplete víc, než by bylo bezpečné – nastěhuje se k nim. Oni se k ní chovají jako k vlastní vnučce a ona zatím pomáhá Juliánovi, jak jen může, s odhalením jejich tajemství.

A zanedlouho také zjistí, že se za těch sedmdesát let vlastně mnoho nezměnilo: oni jsou stále přesvědčeni o své nadřazenosti a on je touží vidět trpět tak, jako kdysi trpěl sám.

Byl jsem rozrušený a smutný, ačkoli při mém zdravotním stavu bylo rozrušení horší než smutek. Skličovalo mě, že si ty bestie užívaly život víc, než se to kdy podařilo Salvovi, mně nebo Raquel, která se o to moc snažila, a nakonec i mojí dceři. Tížila mě jejich svěžest, chuť do života, a jak mají všechno dobře zařízené. [1]

Všichni už jsou ale staří a blížící se smrt je jim společností přisuzována za dostatečnou spravedlnost. Pro Juliána je však tento boj osobní, a aniž by si to uvědomoval, usiluje spíše o pomstu, než o spravedlnost. A takové bitvy není snadné vzdát.

Vlastně jsme dospěli do stejného bodu, jedni tam došli cestou katů a druzí cestou obětí. Došli jsme na okraj propasti. [2]

Julián i Sandra jsou velmi stateční, oba si pro to ale vybrali špatnou dobu. Jemu už nezbývá moc sil ani času a kdo ví, zda v tom jednou nenechá Sandru samotnou. A ona? Je sice mladá a přirozeně se snaží využít šance se vyznamenat, a jistě také chce, aby se její dítě narodilo do lepšího světa – takového, kde je o několik zlých lidí méně a kde jeho matka není smolařka, nýbrž hrdinka. Měla by ale myslet hlavně na to, jak málo stačí, aby svému děťátku ublížila – bytosti, jejíž celý život teď závisí na ní.

Charaktery hlavních postav mi přijdou velmi pečlivě propracované a věrohodné. Budí ve mně dojem, že sleduji skutečné lidi, ne vymyšlené, a zároveň jsou důkazem, že se život může v jakémkoli okamžiku pěkně zamotat – ať už je na začátku nebo u konce.

Od prvního okamžiku mě zajímalo hlavně to, jak dopadne setkání dávných tyranů s jejich obětí a zda se dokážou přenést přes ošklivou minulost. Nebo zvítězí touha po pomstě? A i když nedošlo k žádné velké akci, musím říct, že se mi konec příběhu opravdu líbil – byl střídmý a realistický, jen možná malinko naivní. Nemyslím, že z něj budou všichni čtenáři nadšení, každý si ale určitě najde něco, z čeho bude mít radost.

Kniha byla podle mě velmi originální, už proto, že ji vyprávěly dvě hlavní postavy, a i když to příběh činí místy trochu zdlouhavým, stojí za to pohlédnout na celou situaci ze dvou, často rozdílných úhlů.

Co mě ovšem nejvíce vtáhlo do děje, bylo nepřeberné množství morálních otázek, vyplouvajících postupně na povrch. Ať už jsou to problémy, které trápí celé lidstvo – Dokáže být dobro silnější než nenávist? Existuje absolutní zlo? A jak si mohou někteří lidé myslet, že jsou lepší než jiní? – nebo vnitřní rozpory, které občas zažívá každý z nás.

Obdivuji autorku, že se jí podařilo napsat tak nevšední a v mnoha směrech poutavou knihu. Věřím, že dokáže zaujmout každého, komu se dostane do ruky.

[1] SÁNCHEZ, Clara. Co skrývá tvé jméno. Vyd. 1. Překlad Denisa Škodová. Praha: Paseka, 2014, 376 s. ISBN 978-80-7432-433-8. Str. 282
[2] Tamtéž str. 95