Dramatická cesta k trůnu

Recenze

Vytvořeno 21. 7. 2014 3:00

Autor: Sabina Huřťáková Hašková

O autorce Alison Weirové jsem již nedávno psala. Přinesla jsem vám recenze na román Nebezpečné dědictví a její prvotinu – Nevinná zrádkyně, který představuje mladinkou Janu Greyovou a politické intriky, které ji dostaly na anglický trůn i na popraviště. Knihou, která následovala po Nevinné zrádkyni, byla Princezna Alžběta. Doba téměř totožná, osoby stejné, pouze nový pohled na raný život největší anglické královny. V čem dále se knížky liší?

Alžběta byla jen o pár let starší, než zmíněná Jana Greyová. Zatímco Jana byla od malička vychovávána jako budoucí manželka krále, byť se jí nakonec nestala, Alžběta byla následnicí anglického trůnu. Před ní stál pouze mladší bratr Eduard a starší sestra Marie. Královští sourozenci, jež měli stejného otce, ale každý jinou matku, byli vychováváni odděleně, přesto se často vídali, občas trávili společný studijní čas a Marie i Alžběta zachovávaly svému bratru jako budoucímu králi Anglie patřičnou úctu.

Weirová odlišila knihy tím, že příběh vypráví er-formou. Nezávislý vypravěč sleduje osudy princezny Alžběty, nehodnotí, ani neodsuzuje. Osobně mi více vyhovoval přístup v knize Nevinná zrádkyně, kde autorka sledovala děj z pohledu jednotlivých postav a více tak pronikla do jejich myšlení, er – forma však Princezně Alžbětě na kvalitě neubírá.

Sledujeme Alžbětin život od narození, přes dětství plné studií a myšlenek na krutý osud matky, strastiplné dospívání a rostoucí potyčky se sestrou Marií, coby novou anglickou královnou. Příběh končí ve chvíli, kdy Marie umírá a na trůn nastupuje Alžběta, známou větou: „Královna je mrtva, ať žije královna.“ Čtenář však pozná, že Alžbětino nástupnictví nebylo vůbec tak jisté a její pomyslný trůn se hodně dlouho kymácel, než na něj mohla usednout. Hlavním problémem byla otázka náboženství. Marie byla katolička provdaná za Španěla, čímž byla katolická víra v Anglii „obnovena“ a protestanti, kteří se odmítali přizpůsobit, byli upalováni na hranicích. Alžběta byla stejně jako její bratr Eduard protestantka a Marie se bála, že obnovenou katolickou víru v Anglii opět svrhne protestantským směrem. Často chybělo málo a Alžběta by skončila stejně jako její matka i mnoho dalších – s hlavou na špalku. Podpora přišla z nečekané strany, od královnina chotě Filipa. Bylo neuvěřitelné sledovat, jak se lidé od královny postupně odvrací a začínají „podlézat“ Alžbětě. Důvod byl jasný. Marie chřadla a churavěla, kvůli svému věku se nedočkala již žádného potomka a Anglie potřebovala následníka, který pevně usedne na trůn, aby na něj nevznesla nárok Francie skrze skotskou královnu Marii Stuartovnu. Ale to už bych předbíhala děj… to už je téměř jiný příběh, který snad Weirová jednou rovněž přetvoří ve čtivý historický román.

Alison Weirová je především historička, která vydala celou řadu populárně – naučných historických publikací. Většinou jsou směrované k Tudorovcům, jejich manželkám a dědicům. Má proto velmi kvalitní zdroj pramenů a historické znalosti, na kterých své romány staví. Ani u Princezny Alžběty tomu nebylo jinak, přestože se neubránila jisté volnosti, kterou románové zpracování umožňuje, a propracovala velmi kontroverzní část Alžbětina života, ve které se spekuluje o jejím těhotenství s Thomasem Seymourem. Aby čtenář věděl, jaká část příběhu vychází ze skutečných událostí a jaká je smyšlená, nechybí doslov a autorčino „přiznání“.

Stejně jako oba romány zmíněné výše i Princezna Alžběta splnila, a v mnohém i předčila, má očekávání. Pokud hledáte silný příběh a k tomu kvalitní historický román, rozhodně tuto knížku doporučuji.

WEIROVÁ, Alison. Princezna Alžběta: dramatická cesta k trůnu. 1. brož. vyd. v českém jazyce. Překlad Eva Křístková. Praha: BB/art, 2013, 454 s. ISBN 978-80-7461-449-1.