Mrazivá detektivka z arktického prostředí

Recenze

Vytvořeno 24. 7. 2014 3:00

Autor: Sabina Huřťáková Hašková

Edie Kiglatuková je lovkyně a průvodkyně turistů po Ellesmerově ostrově. Kromě toho také učí v místní škole, je rozvedená a nade vše miluje svého nevlastního syna Joa. V čem se liší od běžných žen? Je Inuitka, dokonale rozumí arktickému prostředí, má cit pro lov, mrazivou přírodu a smysl pro přežití v drsných podmínkách, kdy se teploty pohybují několik desítek pod nulou. Pokud vás krátký úvodní text zaujal, pojďte si přečíst recenzi na knihu Bílý žár, která pro mě byla velmi příjemným překvapením.

Kniha Bílý žár z pera rodačky z Essexu Melanie J. McGrathové vyšla v originále v roce 2011. Český čtenář ji mohl vzít do ruky o rok později. Já jsem na knížku narazila čirou náhodou, po toulkách knihkupectvím Levné knihy, kde mě zaujala nejprve velice krásně zpracovaná obálka a následně i anotace. Přesto jsem po prvních několika stránkách nebyla jistá, že knihu zvládnu dočíst. Popis života v oblasti Ellesmerova ostrova, chvíle, kdy se Edie Kiglatuková ocitá v pusté ledové krajině pouze se dvěma muži coby průvodkyně a lovkyně ledních medvědů a jiné polární zvěře, mě úplně nepřesvědčily.

Trochu jsem se obávala, že kniha bude po celou dobu popisovat pouze výjimečné a v knihách málo zpracované prostředí. Brzy však nastal obrat. Nejprve byl zastřelen jeden z mužů Ediiny výpravy a následně postihlo neštěstí i jejího nevlastního syna Joa. Edie se odmítala srovnat s možností, že by šlo o sebevraždu, a tak se pustila do pátrání na vlastní pěst, přičemž bojovala i se svými osobními démony – závislostí na alkoholu.

McGrathová vypráví velmi silný příběh, v němž skutečně figuruje především originální popis prostředí. Její postavy jsou však dobře psychologicky propracované a děj je napínavý do poslední chvíle. Můžeme se dozvědět nejen o smyšlené osadě Autisaq, kde Edie Kiglatuková žije, ale také o rozdílech mezi Inuity a tzv. Qualunaaty, jak Inuité označují neoblíbené bílé cestovatele, kteří většinou přijedou vyzbrojeni značkovým oblečením a načtenými informacemi, avšak přežít v drsné přírodě a náročném klimatu by nedokázali ani jeden den. Snad nejzajímavějším pro mě byl popis tamního života, psychika místních lidí, problémy s alkoholismem, deprese, jež byly často vyvolány i obdobím, kdy slunce nikdy nezapadlo, nebo naopak byla několik měsíců permanentní tma. Detektivní motiv, není příliš dramatický, spíše se prolíná příběhem jako nit, na kterou se postupně jako korálky navlékají jednotlivé informace, jež nakonec pomohou Edie a jejímu příteli – policistu Derikovi – odhalit vraha.

Bílý žár není knihou, od níž se nemůžete odtrhnout, ale je to čtení, které vám velice příjemně zpestří volný čas. Dozvíte se skutečně velké množství zajímavostí o životě, kultuře a přírodě za polárním kruhem, zároveň můžete zkusit spolu s Edie vypátrat vraha. Pokud se rozhodnete číst knížku v horkém létě jako já, třeba vás trochu osvěží čtení o extrémně nízkých teplotách. Osobně mě však mrzí, že jsem čtení odkládala až na léto, neboť by se Bílý žár jistě četl lépe u krbu a horkého čaje.

MCGRATH, J. M. Bílý žár. Vyd. 1. Praha: Knižní klub, 2012, 375 s. ISBN 978-80-242-3015-3.