Sbohem, ústavo! Vítej, chaose! Aneb co se stane, vezmete-li lidem jejich základní práva

Recenze

Vytvořeno 6. 8. 2014 3:00

Autor: Lenka Krausová

Jussi Adler-Olsen se vryl do paměti čtenářů především jako autor příběhů o oddělení Q, které řeší odložené kauzy. Nejnovější autorův počin, který se dostal na pulty tuzemských knihkupců letošní květen, je z jiného soudku. Washingtonský dekret nás zavede do Spojených států amerických. Do doby, kdy zemi čeká volba nového prezidenta, a do doby po jeho usazení v Bílém domě…

Co byste dělali, kdyby před vašima očima zabili atentátníci vaši manželku? A kdyby to nebylo jednou, ale rovnou dvakrát? Demokratický guvernér Bruce Jansen doprovázel se svou ženou výherce jakési televizní soutěže do Číny. Jak se ukázalo, tato země mu nepřinesla štěstí, o milovanou ženu jej připravil čínský útočník.

O šestnáct let později je Jansen senátorem a kandiduje na post prezidenta. Po dlouhých letech se znovu oženil a těší se na roli otce. Hvězda jeho slávy stoupá raketově vzhůru, až se usadí na samotném vrcholu. Pocity štěstí ovšem zahalí temný mrak. Historie se opakuje, i Jansenova druhá žena se stává obětí atentátníka a společně s ní umírá i nenarozený potomek. Hlavním viníkem je označen otec Doggie Rogersové. I ona je očitým svědkem obou vražd. Tehdy jako výherkyně soutěže, nyní jako členka Jansenova štábu. Uvědomuje si nenávist, jež jejího republikánského otce stravuje vůči demokratu Jansenovi, ale uvěřit v jeho absolutní vinu? To přece nemůže být pravda. Přesto tak soudy rozhodnou a odsoudí Doggiina otce k smrti. Případ uzavřen? Ale kdeže, to byl teprve začátek – jako když uprostřed hor tlesknete a spustí se lavina, která s sebou nese zmar a nepochopení, jak se to mohlo stát.

Nově zvolená hlava státu odmítá přihlížet násilí a předloží kontroverzní program Zákon a pořádek. Ten popírá základy demokracie, někteří členové vlády jej neváhají označit za fašistický. Jak jinak si vysvětlit „Přísná omezení řádně fungujících továren na výrobu zbraní, nucené odevzdání munice, nucené posílání pracovních sil domů, zákaz vycházení bez identifikačního průkazu, tvrdá cenzura sdělovacích prostředků…“ [1] „Mluvíme tady o sledování, podpoře udávání a odposlouchávání v takové míře, že proti tomu i starý dobrý Sovětský svaz vypadá jako mateřská školka.“ [2]
Přese všechny pochyby a odmítání je návrh, jež se začne nazývat Washingtonský dekret, přijat a tvrdě uplatňován. Bouřící se občané jsou trestáni, velcí odbojáři získávají nálepku „nepřítel státu“, což znamená jediné – likvidaci. Ta média, která nejsou zakázána, jsou kontrolována, ostatně jako všechno a všichni. Doggie nemůže uvěřit, že ústavní práva se obrátila v prach. Už tím, že byl její otec označen za vraha, byla Doggie odsunuta na vedlejší kolej. Nyní, po získání určitých indicií, ví, že nic není takové, jak vypadá, že v pozadí se pohybuje nebezpečný stín. S pronásledovateli v patách a obavami o vlastní život se žene za odhalením pravdy…

„Když vydechl, uhodil ji do tváře zápach hniloby. A než mu stihla vynadat, prudce ji udeřil do lícní kosti, až se hlavou praštila o fasádu domu za sebou a upadla.
„Ty mi nebudeš říkat, že jsem blázen,“ zaječel a zadupal po chodníku nebezpečně blízko jejího obličeje.
Stáhla se ke zdi domu, ale muž se netvářil, že by toho chtěl nechat. „Ty zatracená kurvo, musíš to celý zastavit dřív, než tady všichni pochcípáme jako psi.“ [3]

Mohu vás ujistit, že ačkoliv se jedná o politiku, nudit se rozhodně nebudete. Adler-Olsen je mistr pera a dokázal to i tímto thrillerem. Předkládá náhled na společnost, v níž se zhroutí systém demokracie a svoboda slova, jak jednoduché může být vnést mezi lidi chaos a nenávist, zvláště pokud jim vezmete americkou výsadu – a totiž vlastnit zbraně. Nechybí vulgarismy okořeňující příběh, neotřelé slovní obraty. Nemusíte se bát, že by bylo vyprávění po šesti stech stránkách roztahané a plytké. Nedostanete šanci se nadechnout, stále se něco děje, každá z postav – ať už ústředních, či vedlejších – se ubírá určitým směrem a je jí dán dostatečný prostor tak, abyste pochopili její jednání. Že nabízím jen samé superlativy? Washingtonský dekret na mě zkrátka zapůsobil a jednoznačně jej doporučuji. Tedy neváhejte a vzhůru do nejbližšího knihkupectví.

[1] ADLER-OLSEN, Jussi. Washingtonský dekret. 1. vyd. Brno: Host, 2014, 616 s. ISBN 978-80-7491-028-9. Str. 80.
[2] Tamtéž str. 80.
[3] Tamtéž str. 276.