Zrnko pravdy – Zygmunt Miloszewski

Recenze

Vytvořeno 7. 8. 2014 3:00

Autor: Jolana Hlušičková

Se současnou polskou tvorbou se nesetkáváme příliš často. Pojďme se tedy blíže seznámit s detektivním románem Zrnko pravdy Zygmunta Miloszewskiho, který vyšel autorovi polských bestsellerů v červnu 2014 v nakladatelství Host v překladu Terezy Pogodové.

Zygmunt Miloszewski (nar. 1976) je polský spisovatel a novinář. V současnosti píše pro polský týdeník Newsweek. První detektivní román Zapletení ze série o prokurátorovi Teodoru Szackém vyšel v roce 2007 (vydáno česky v roce 2011 v nakladatelství Host). Podle Miloszewkiho předlohy natočil v roce 2011 režisér Jacek Bromski stejnojmenný film. Na Zateplení volně navazuje detektivní román Zrnko pravdy, za který autor obdržel cenu Nagroda Wielkiego Kalibru za nejlepší polský kriminální román roku 2011. V současné době se připravuje natočení filmu podle románu Zrnko pravdy, na jehož scénáři se podílí i Zygmunt Miloszewski. Premiéra bude na přelomu roku 2014-2015. Současně také pracuje na třetím díle série, ve kterém bude prokurátor Szacki řešit případ domácího násilí, které nezanechává viditelné stopy, a o to hůře se s ním bojuje.

Děj románu Zrnko pravdy se odehrává ve starobylém polském okresním městě Sandoměři, které leží v kopcích Sandoměřské vysočiny u řeky Visly. Prokurátor Teodor Szacki přichází do Sandoměře na vlastní žádost z Varšavy, po rozvodu se odstěhuje od své bývalé manželky a dcery a odchází z pozice uznávaného vyšetřovatele varšavské prokuratury.

Postupně se dostavují pocity deprese, rozčarování a zoufalosti z maloměstských poměrů, Szacki lituje svého rozhodnutí odejít z Varšavy, těžce si na nové prostředí i samotu zvyká. Povrchní románek s přitažlivou dívkou Klárou bolestný pocit ztráty původní rodiny i prostředí velkoměsta jen prohlubuje.

Děj se ze začátku odvíjí pozvolna, tempo románu se zrychluje až ve chvíli, kdy je před bývalou synagogou nalezeno nahé ženské tělo s proříznutým hrdlem. Objevují se otazníky, zda má zločin souvislost s dávnou legendou o krvežíznivých Židech a jejich křesťanských obětech. Je pravda, že se říká, že každá legenda obsahuje zrnko pravdy, neboli na každém šprochu je pravdy trochu, ale je tomu tak i v tomto případě? První indicie tomu nasvědčují, příběh se však zamotává, když jsou postupně nalezena další dvě těla.

V souvislosti s těmito zločiny ožívají xenofobní a antisemitské projevy provázené hysterií a mediálními fámami. Prokurátor Szacki naráží na hradbu, která je mezi ním a rodilými obyvateli Sandoměře vystavena skutečností, že on se v Sandoměři nenarodil a fakta, pravdy a zločiny minulosti jsou mu filtrovány a podávány po kapkách značně naředěných. Na správnou stopu navádí prokurátora až otec prokurátorky Sobierajové, bývalý prokurátor, který Szackému poradí, aby vycházel ze skutečnosti, že všichni lžou. To Szackému pomůže uvědomit si manipulaci místních obyvatel, podaří se mu fakta vyhodnotit realistickým pohledem, oprostit skutečnosti od předpokladů a mystifikací, a tím se přiblížit odhalení skutečného viníka.

V květnu 2014 v rozhovoru pro internetovou kavárnu Host Zygmunt Miloszewski přirovnal hlavního hrdinu k pracovnímu nástroji, se kterým spisovatel pracuje podobně jako truhlář s kladívkem, na které je zvyklý, ale pokud se s kladívkem něco stane, nemá problém si koupit nové. Teodor Szacki je takové vyloženě kladné kladívko, přitažlivý, vzdělaný a charismatický muž, který se nenechá přelstít, a jediné svody, kterým nedokáže čelit, způsobují ženy podléhající jeho kouzlu jako na běžícím pásu za téměř nulového přispění samotného Szackého. Zařazení hlavního hrdiny do kategorie „pan dokonalý“ působí na čtenáře poměrně lacině. Celková propracovanost charakterů jednotlivých postav poněkud zaostává za precizně zpracovanými historickými fakty. Na druhou stranu bych vyzvedla závěrečné rozuzlení příběhu, které je nepředvídatelné, přesto ale uvěřitelné.

Text je psaný v er-formě, připomíná styl Dana Browna, čtenář je místy zavalen velkým množstvím historických faktů. V textu se objevují dlouhé pasáže vysvětlující historický vztah Poláků a Židů, který tvoří pozadí tohoto příběhu. Autor používá dlouhá, popisná souvětí, která působí na čtenáře nudnějším dojmem a nutí ho ke zběžnému přelétnutí textu, aby se dostal k dějovému posunu. Pozitivně hodnotím autorovy dialogy a používání přímé řeči. V případě toho románu mne mrzí, že neovládám polštinu. Věřím, že by to byl skvělý čtenářský zážitek, mít možnost si přečíst toto dílo v originále. Předpokládám, že autor používá bohatou slovní zásobu se zajímavými obraty, u překladu se občas objevovala jazyková klišé.

Detektivní román Zrnko pravdy je ideální letní čtení. Zvlášť bych jej doporučila čtenářům, k jejichž koníčkům patří historie. Tento román nabízí možnost rozšířit si přehled o historických faktech sousedního Polska, která nejsou notoricky známá, nejedná se o pouhý detektivní příběh, přečtení tohoto románu nabízí mnohem víc.

MILOSZEWSKI, Zygmunt.  Zrnko pravdy. Vyd.1. Brno: Host, 2014, 399 s. ISBN 978-80-7294-710-2