Vražda nikotinem

Recenze

Vytvořeno 9. 8. 2014 3:00

Autor: Sabina Huřťáková Hašková

Bývalý herec Charles Cartwright pořádá večeři. Pozve na ni velmi zajímavou společnost. Kromě jeho blízkých přátel se na večeři ocitne i známý detektiv Hercule Poirot, který je tou dobou již na odpočinku, a kdo by očekával brilantní poirotovské pátrání, jako je tomu v jiných knihách autorky, bude překvapen. Tým vyšetřovatelů se zrodí z některých přítomných na zmíněné večeři. Poirot je pouze tichým pozorovatelem, jenž se do „hry“ zapojí až téměř v samotném závěru.

Christie knížku označila názvem, který je běžný pro divadelní představení. Také na úvodní stránce se dočteme jakési „obsazení hry“. Režisérem jmenovala hostitele, bývalého herce Sira Charlese Cartwrighta. Pomocnými režiséry jsou pan Satterthwaite a slečna Hermione Lytton Goreová, zvaná Egg. Kostýmy pak má dodat manželský pár, jenž vlastní módní salon Ambrosine s.r.o., a osvětlovačem je Hercule Poirot. Autorka opět dokázala už na samém začátku svůj smysl pro detail. Sir Cartwright je skutečně hlavním režisérem. Je to on, kdo jako první pořádá večeři, na níž se – jak jinak – stane vražda, která zpočátku jako vražda vůbec nevypadá. Dokonce i náš známý detektiv ji tak neoznačí. Až když se jeden z hostů dopátrá čehosi zajímavého, sezve hosty na svou večeři, kde hodlá prozradit zjištěná fakta. Vrah pravděpodobně dostane strach a hostitele odstraní. Zde už není pochyb, že šlo o vraždu. Jenže co spojuje oba zemřelé? Nebyla první smrt omyl?

Pan Satterthwaite a slečna Egg začnou pátrat po pravdě. Pomáhá jim v tom Sir Cartwrigth, který má velmi dobré nápady. Zdá se, že převzal roli, kterou má v některých knihách Poirot. Najít vraha se však stále nedaří. Jak už to bývá, zpočátku se nezdá být podezřelým nikdo, nakonec téměř všichni. A tak přichází na scénu Poirot, aby vnesl do případu potřebné světlo. Role osvětlovače se začíná plnit.

V originále byla kniha poprvé vydána v roce 1935. Stejně jako u některých dalších autorčiných knih, setkali se s ní čtenáři nejprve v USA a až poté ve Velké Británii. V USA navíc vyšla nejen jako kniha, ale také jako příběh na pokračování. V Čechách byla knížka vytištěna  v roce 1940 pod názvem Nikotin. A jako Tragédii o třech jednáních ji znovu vydalo nakladatelství Vyšehrad v roce 1989. V publikaci byl zároveň i příběh s názvem Čas přílivu. Nejnovější vydání v nakladatelství Knižní klub připravila Eva Ruxová podle publikace z nakladatelství HarperCollins v Londýně z roku 2011.

Pro zajímavost mohu dodat, že knížka byla několikrát zfilmována, jako Vražda o třech dějstvích (1986), dále jako seriál Tragédie o třech jednáních (2010) a jako 46. díl série s Hercule Poirotem v roce 2010 ji zfilmoval Amercom.

Vraťme se na chvíli ještě ke knize. Přestože zde Poirot nemá hlavní roli a i pátrání z větší části provádí jiné postavy, opět dokazuje, že jeho šedé buňky mozkové fungují geniálně. Odhalí vraha, na kterého sotva kdo pomyslí. Postavy jsou poměrně dobře propracované a čtenář si k nim i za krátkou dobu vytvoří vztah. Sestava je rozličná, ti, kteří se zdají jako negativní, se v průběhu textu mění a naopak. Tragédie o třech jednáních je detektivka pro nenáročné čtenáře, která vás dostane do meziválečné Británie se všemi svými rozmary. Nemůžeme příliš spoléhat, že nám autorka bude vysvětlovat některé okolnosti. Na knížce je znát, že ji píše pro soudobé čtenáře, a tak se vysvětlováním příliš nezabývá. Tak jako v jiných jejích knihách je důraz kladen na rozhovory, ve kterých dokonale mate čtenáře. Je jen na vás, jestli dokážete vypátrat vraha. Stačí pozorně číst.

CHRISTIE, Agatha. Tragédie o třech jednáních. 2. vyd. Praha: Knižní klub, 2014. ISBN 978-80-242-4343-6.