Na kole kolem dokola

Recenze

Vytvořeno 17. 8. 2014 3:00

Autor: Štěpán Cháb

Irský literární poklad. Není to nějaký epos o hrdinném skonávání pod kletbami a ostřím. Neřeší se v něm obviňování z nadvlády jiného národa. Ó nikoliv. Irský literární poklad, ona cejcha pozlacená vzácnými písmeny, je humor. Vždycky se říkalo a stále říká, že Irové jsou nám povahou nejbližší. Naším literárním pokladem je také humor. Trochu jiného druhu, ale přesto. Kniha Třetí strážník autora Flanna O’Briena, kniha, která vám sebere frkulína z plachet. Nenechte se dvakrát pobízet, nebo vám ujede kolo a bez kola se rozumnej člověk prostě neobejde.

Román Třetí strážník je vtipný. Ne vtipný po vzoru – šel, spadl do výmolu, zlomil si nohu a opravdu kuriózně úpěl. Humor v knize Třetí strážník je absurdní, inteligentní a…neobvyklý. Začněme od prvopočátku. Na počátku byla vražda. Započala se ranou do zátylku. Hustilkou. Pumpičkou na kolo. Poté následovalo doražení rýčem. A zakopání oběti do kyprých tvarů hlíny. To vše pro peníze. Pro co jiného také. Přeskočme třicet stran a ocitáme se v temné místnosti s mluvícím mrtvým. A následuje pád do absurdního a nevypočitatelného světa Flanna O’Briena, kde kola, vinou atomové teorie, přebírají část lidské osobnosti, a naopak, lidé přebírají, zase vinou atomové teorie, část osobnosti kola.

A vůbec, co je to taková atomová teorie? Vysvětlíme, nařežeme, vyvrhneme. V knize je to ten nejhlavnější polovodič. Atomová teorie se zakládá na přesvědčení, že vinou natřásání na kole člověk předává vlastní atomy člověčenství do kola a atomy kola se předávají do člověka. Dochází k jakémusi mísení uvolněných atomů, a čím častěji člověk jezdí na kole, tím více se stává kolem a tím pádem se kolo stává více člověkem. Není pak vzácností vidět člověka, který se jen tak, zbytečně, opírá o dům a stojí, nebo má vytrčenou nožku a stává opřen o pangejt. Kola se pak, s větším množství atomů lidství, ocitají na nečekaných místech. V kuchyni, u špajzu, nedaleko krbu, když venku leje a psa by nevyhnal. K šokujícímu odhalení pak dochází u problematiky dámských kol. Ale o tom až v knize.

Hlavní postavou je bezejmenný muž. Nu, on není tak úplně bezejmenný, jako spíše ke jménu se nepřiznavší, a to z jednoduchého důvodu. Člověk beze jména neexistuje. Nemůže mu být dopraveno předvolání, soudní obsílka, pozvánka na vlastní popravu z důvodu vraždy. Další postavou, neméně důležitou, je vědecká činnost záhadného vědce jménem de Selby, který se dokázal přenést silou myšlenky do jiného města (nikdo ho u toho neviděl, pravda, ale tvrdí, že to dokázal, byl tam, v jednu chvíli byl zavřený v místnosti, pak z ní vylezl a tvrdil, že byl v cizím městě a že přítomní jsou blbci, když mu nevěří, ale s tím je nutno počítat, je-li člověk génius, že), a který tvrdí, že noc není způsobena pohyby planet (nýbrž černým vzduchem, který se dostává do ovzduší vulkanickou činností), který… A pak jsou tu samozřejmě tři strážníci, kdy ten třetí, je viděn (vinou černého vzduchu spíše neviděn) jen v hluboké noci, kdy už i jezevci spí, v tu dobu podepisuje v kanceláři docházku a…

Flann O’Brien měl s vydáním (nějak ve čtyřicátých letech minulého století) značné problémy. Nabídnul rukopis nakladateli, ten ho vrátil se slovy, že je příliš fantaskní a tedy nevydatelný.  O’Brien uložil rukopis do šuplete a ptal-li se O‘Briena na něj někdo, odpovídal, že ho zapomněl v tramvaji, že mu po kouscích vyletěl z kufru, když jel na výlet, a podobně. Třetí strážník se tedy za autorova života do tiskařského stroje nedostal. Jak to tak bývá, po autorově smrti se stala kniha trhákem. O‘Brien se dostal do irských análů jako klasik, jako člověk, na které Ir může s hrdostí poukázat a říct – to je Irsko.

„Řekl jste mi, jaké je první pravidlo moudrosti,“ pravil jsem. „Jaké je druhé pravidlo?“
„Na to vám odpovím,“ pravil. „Celkem jich je pět. Vždycky se ptej na všechno, na co můžeš, a na nic neodpovídej. Vše, co uslyšíš, využij ve svůj vlastní prospěch. Vždycky měj s sebou brašnu s nářadím. Zahýbej doleva, co nejvíc to jde. Nikdy nebrzdi napřed přední brzdou.“ [1]

[1] O‘BRIEN, Flann. Třetí strážník. Vyd. 2. Praha. Argo, 2014, 282 s. ISBN 978-80-257-1107-1.