Sága rodu Stassosů

Recenze

Vytvořeno 21. 8. 2014 3:00

Autor: Jitka Culková

Michael Cunningham se nejen v Česku proslavil knihou Hodiny, možná proto Odeon vydal i knihu Tělo a krev, kterou spisovatel napsal v roce 1995. Cunninghamovo dílo je tak do češtiny přeloženo kompletně. Snaha o kompletnost ale v tomto případě není na škodu, ač v době svého vzniku neměla tato kniha příliš pochvalné recenze, z dnešního pohledu nevyvolává tolik kontroverze a zaujetí. Tělo a krev se v Cunninghamově tvorbě neztratí.

Kniha je členěna do kapitol označených letopočtem, který uvádí rok, kdy se bude odehrávat konkrétní osud jednoho ze členů rodiny Stassosů. Kapitoly jsou řazeny chronologicky, osudy jsou ale vybírány namátkově. Někdy je v kapitole popsán zásadní okamžik jednoho z hrdinů, jindy je naopak vynecháno např. silně emocionální odhalení a autor se věnuje až jeho důsledkům. Hlasy vypravěčů se střídají, od otce zakladatele, přes jeho děti až k vnoučatům. Vyprávění se - až na jednu výjimku - účastní jen rodinní příslušníci rodiny řeckého přistěhovalce.

Střídání vypravěčů neumožňuje silné emocionální zapojení čtenáře. Stejně tak vynechání emotivních momentů znesnadňuje ztotožnění se s některým z hrdinů. Cunningham se ovšem nesnažil napsat napínavý či srdceryvný román. Tělo a krev zaznamenává osudy členů jedné americké rodiny, jejich touhy, sny a proměny, které přináší každá nová generace.

Constantin Stassos odešel do Spojených států splnit si svůj sen, vlastnit půdu a být hrdý na výsledky své práce. Opatřil si k tomu dokonalou ženu, krásnou dceru italských přistěhovalců. Constantin dře, ale vytoužený úspěch se nedostavuje, má tři děti a začínají se u něho projevovat záchvaty zuřivosti, které odnáší jeho jediný syn. Syn, který se nepodobá vysněnému pokračovateli rodu. Na Constantina se ale nakonec štěstí usměje a peníze se začnou jako zázrakem sypat do rodinné kasy. Teď je ta doba, kdy by měl být spokojený, místo toho musí řešit syna, který se vzpírá otcovské autoritě, dceru, ve které vidí víc, než by měl, a svou nejmladší holčičku, která působí jako z jiného světa. Až ve vnoučeti Benovi se Constantin dočká důstojného pokračovatele rodu. Nebo si to alespoň Constantin myslí. Ben je opakem jeho druhého vnuka, který je odtažitý, za otce má černocha, kterého nikdo nezná a vyrůstá v péči transsexuála a jeho podivínské a nemocné dcery.

Děj románu obsáhne celé století, od roku 1935 až do roku 2035, byť je ten poslední rok zastoupen pouze v rámci jedné kapitoly flashforwardem. Díky takto rozsáhlé časové ploše dostávají hlas nejen Constantinovy tři děti, ale i jejich potomci. Dětské vyprávění je jedním z mála slabších okamžiků v tomto románu, nepůsobí příliš věrohodně. V rodině Stassosů se objevují snad všechny problémy, které moderní doba nabízí. Od neuróz, přes incest, homosexualitu, AIDS až po snahu po sebeuplatnění, kleptomanii a nemanželské děti ze smíšeného vztahu. A to zdaleka není vše. Jednou z nejzajímavějších postav je Cassandra, transsexuál z New Yorku. Na devadesátá léta je to odvážná kombinace, v rámci Cunninghamovy tvorby ale toto témata nepřekvapí.

Hlavní devizou rozsáhlého románu je práce s několika stěžejními motivy. Touha po rodinném štěstí a variace na klasickou rodinu je jedním z nich. Rodina úzce souvisí s domovem, který je v románu Tělo a krev neustále budován, pro každou postavu ale znamená něco jiného. Dále Cunningham pracuje se zahradou jako symbolem pro úkryt, skýtající potěšení a sounáležitost, ale i jako symbolem zmaru a pomsty.

Pokud jste fanoušky Michaela Cunninghama, kniha vás nadchne, protože v ní je vše, co na tomto autorovi máme rádi. Tělo a krev se zároveň hodí i pro první seznámení s autorem, byť je to trochu obsáhlejší seznámení, protože Cunningham zde naznačuje, kam se jeho další tvorba bude ubírat, jsou zde témata, která provázejí každou jeho další knihu. Odeon si - jak je jeho zvykem - dal práci i s obsáhlým doslovem, jehož autorkou je Pavla Horáková.

CUNNINGHAM, Michael. Tělo a krev. Vyd. 1. Praha: Odeon, 2014, 424 s. Světová knihovna (Odeon). ISBN 978-80-207-1547-0.