Texty, které člověka donutí přemýšlet

Recenze

Vytvořeno 22. 8. 2014 3:00

Autor: Tereza Zítková

Dcera spisovatele Jana Procházky Lenka Procházková jde v jeho šlépějích. Stejně jako otec nemohla svou tvorbu publikovat veřejně, a proto ji předkládala svým čtenářům jen prostřednictvím samizdatové Petlice. V současné době ji veřejnost zná hlavně díky jejímu boji proti církevním restitucím, které jsou často ústředním tématem jejích textů.

Bílý klaun je sbírkou fejetonů a dalších textů, jež autorka v minulosti již vydala. Ale jsou tu i takové, jež mají v této knize svou premiéru. Kromě nich jsou na konci knihy umístěny dokumenty, adresované například kardinálu Dukovi nebo papeži Františkovi. I když už od roku 1989 nepatří mezi zakázané autory, stále na své texty klade vysoké nároky a zachovává si absolutní svobodu při výběru témat, která může společnost často považovat za kontroverzní, a je tedy zřejmé, že i díky tomu se autorka setkává s nevolí a nepochopením. Ve chvíli, kdy Lenka Procházková začala své texty tematicky věnovat církevním restitucím, její osobnost zmizela z veřejnoprávní televize i z časopisů, kde publikovala. V současné době se tedy dají najít pouze na internetu. Spisovatelka sama tuto situaci v knize samozřejmě komentuje a svým způsobem ji nechává chladnou. Ale je to určitě těžké.

Mě zaujaly spíše texty, kde autorka svou pozornost upírá i k jiným tématům. Například text Informace a přizpůsobivost věnující se globalizaci a jejím výhodám a nevýhodám. I když je tento text krátký, obsahuje jisté poselství a já se s tímto názorem ztotožňuji. Je sice úžasné, jak se svět díky moderním technologiím „zmenšil a přiblížil“, takže má člověk přístup k informacím, k nimž se dřív nedostal. Ale co z toho vlastně ovlivní jeho život?! Stále jsme součástí hlavně naší rodiny, obce, státu a jsou pro nás důležitější informace z tohoto okolí než z druhé strany světa. Často se ale stává, že člověk jim dává větší význam, než opravdu mají, a ztrácí tak perspektivu. Kromě fejetonů, věnujících se církevním restitucím, jsou tu i texty zabývající se politikou, náboženstvím či moderním tématům hýbajícím dnešní dobou.

Veškeré texty obsažené v této knize mají přinést čtenáři určité poselství a mají ho nutit přemýšlet nad tématem, které mu autorka předkládá. Sama mu svěřuje svůj názor, ale nechává mu určitý prostor, aby si vytvořil názor i sám. A ten může být často rozdílný.

Kniha rozhodně není odpočinkovou četbou, již by člověk mohl přelouskat za jedno odpoledne a odložit ji bez jakékoliv emoce. Myslím si, že si na Bílého klauna musí udělat čas a mít u čtení prázdnou hlavu, která mu pak umožní soustředit se na jednotlivé texty. Dílo tedy doporučuji především těm, kteří se rádi nad knihou, již drží v ruce, zamýšlejí a doufají, že jim čtení přinese něco víc než jen dobrý pocit z četby.

Ukázka

Výsledek prezidentských voleb vnímají mnozí, mezi které patřím i já, jako vítězství republiky. Už se ale nedozvíme, zda by v případě naší porážky byly ideje, na kterých suverénní, demokratický a sekulární stát vznikl, skutečně ohroženy. Dosavadní politické činy Karla Schwarzenberga a také některá jeho vyjádření v průběhu kampaně však ukázaly, že tento kandidát necítí a nectí smysl českých dějin, a tak i mnozí občané, kteří ve druhém kole původně hlasovat nechtěli, se nakonec rozhodli jít volit Miloše Zemana.
   
PROCHÁZKOVÁ, Lenka. Bílý klaun: sbírka fejetonů a jiných krátkých textů. Vyd. 1. Praha: Epocha, 2014, 205 s. ISBN 978-807-4252-099.