Impuls, pohyb, život

Recenze

Vytvořeno 8. 9. 2014 3:00

Autor: Jiří Lojín

Postavu spisovatele má většina čtenářů zafixovanou jako čistě humanitně zaměřeného člověka, vznášejícího se někde mimo realitu ve světě slov. Jde samozřejmě o představu zcela falešnou. Zvláště v prostředí České republiky musí autor stát pevně nohama na zemi, pokud nechce rozšířit řady bezdomovců. Často se také spisovatelé rekrutují i z jiných oborů, než z těch jednoznačně humanitních. Příkladem může být Borjana Dodova, autorka knihy Inverzní kyvadlo.

Borjana Dodova, jak uvádí její medailonek, vystudovala matematiku a pracovala jako programátorka. Trochu suchopárný směr vzdělání si zpestřila studiem FAMU a psaním scénářů. Na první pohled by se mohlo zdát, že matematika a film reprezentují dva naprosto odlišné světy, které není možno funkčním způsobem propojit. Autorka však čtenáře již první povídkou přesvědčí, že takový názor realitu hodně zjednodušuje.

Inverzní kyvadlo přináší tři poněkud rozsáhlejší povídky a Úvod. Jejich společným jmenovatelem, abych alespoň částečně zabrousil do hájemství matematiky, je vychýlení hlavních hrdinů z jejich rovnováhy. Nejsem si jistý, zda by čtenář toto téma rozkódoval, pokud by v anotaci nebyla přímá nápověda.

Hrdinkou první povídky Pes je mladá dívka Anna. Její přítel - cizinec Jonio - jednoho dne bez vysvětlení zmizí. Místo něj se objeví pes rasy Český vlčák, přesná taxonomie je součástí spisovatelčina stylu. Autorce se podařilo naznačit záhadu, ale čtenáři nikterak nevnucuje, co se pod ní skrývá. Je možno domýšlet si všelijaké významy, včetně mysteriózních. Četné poznámky pod čarou propůjčují povídce vzhled odborné práce, samozřejmě jde o záměr, některé vysvětlivky text spíše odlehčují, dodávají nevtíravý nádech humoru.

Dívka z povídky Byt má přestavby garsoniéry spojené se změnami svých milostných vztahů. V rozdělování a zmenšování prostoru stěnami by bylo možné hledat symboliku místa zbývajícího v dívčině srdci a destrukci místností jako neschopnost navazovat další vztahy, ale byla by to symbolika prvoplánová, kterou nemám v úmyslu autorce podsouvat. Také v tomto textu nalezneme prvek záhady - květinu, jejíž jméno nikdo nezná a její působení na lidi ve svém okolí. Mysteriózní téma však stojí stejně jako v prvním případě poněkud stranou, nenápadně a skromně.

Mapa uzavírá sbírku. Opět se nám v ní představí žena. Erika se vydá do zahraničí s mužem, kterého miluje. Řeší tak zároveň milostný poměr i vztah se svým otcem. Otcův názor Erice brání ve volném rozhodování, přestože on si nic takového neuvědomuje. Pokud bude čtenář hledat dotek záhady, najde jej, i když ne tak snadno jako v předchozích povídkách.

Texty mají daleko více společných znaků, než uvádí anotace. Hlavními postavami jsou vždy ženy, vykazují známky nerozhodnosti a neschopnosti uchopit pevně svůj život. Právě v tomto bodě přichází ke slovu motiv inverzního kyvadla, po němž je sbírka pojmenovaná. Stejně jako ono kyvadlo, které musí stále vykonávat pohyb, aby nespadlo, jsou i autorčiny hrdinky

nuceny kompenzovat vnější impulsy. Musí se pohnout, opustit původní strnulý stav. A pohyb je projevem života.

Sbírka Borjany Dodovy představuje pohled mladé generace žen a jejich svět. Samozřejmě nejsou to typické mladé ženy, autorce nejde o zobecnění nebo podchycení stavu současného světa. Přesto leccos o současné mladé generaci vypovídají, mimo jiné o nerozhodnosti, kterou s sebou přináší život v relativně svobodných podmínkách. Autorka vyniká pozoruhodnou schopností precizně vyjadřovat své myšlenky, hraničící téměř s vědeckým přístupem. Používá krátké věty, neutápí se v nepodstatných detailech, jde rovnou za svým cílem. Je otázkou, zda by bylo možné tímto způsobem úspěšně koncipovat delší text, v povídkách je však velmi efektivní.

DODOVA, Borjana. Inverzní kyvadlo. Vyd. 1. Praha: Revolver Revue, 2014, 121 s. Revolver Revue. ISBN 978-80-87037-58-4.