Co když se vaše příběhy stanou skutečností?

Recenze

Vytvořeno 13. 9. 2014 3:00

Autor: Lukáš Loužecký

Andrew Pyper se vrací na český knižní trh románem Zloděj příběhů. V originále vyšel již před šesti lety a nyní si ho mohou přečíst i čtenáři u nás. V letošním roce jste mohli na pultech knihkupectví zahlédnout i jeho první česky vydaný román s názvem Démonolog. Tentokrát přichází s žánrově odlišnou knihou.

Patrick Rush je novinářem, který by se zároveň rád stal i spisovatelem. Jeho žena mu před lety zemřela na rakovinu, proto se musí sám starat o svého syna Sama. Jeho sen tak vypadá jako nesplnitelný. Jednoho dne se přesto rozhodne zapsat do kroužku tvůrčího psaní, i když od něj příliš nečeká. Ale nakonec mu změní život. Příběhy jedné z účastnic se začínají plnit a dochází k vraždám. Tajuplná postava Sandman se zřejmě zhmotnila a působí lidem bolest. Nebo se najde jednodušší vysvětlení?

Zloděj příběhů je na některých portálech řazen k thrillerům. Přestože určitě má některé znaky tohoto literárního žánru, na jeho stránkách se odehrává daleko složitější příběh. Celý román je napsaný ich formou, díky čemuž se téměř veškerý děj soustředí na hlavní postavu Patricka Rushe. Rozjezd je poněkud pomalejší. Na začátku se řeší zejména jeho dosavadní životní prožitky a nesnáze. Po zapsání do kroužku se náhle začíná něco dít. Právě v tuto dobu se mění kniha z klasického románu na napínavější thriller s detektivní zápletkou.

Jedna ze studentek tohoto kurzu se jmenuje Angela a nikdo z účastníků na ni již nezapomene. Díky Angele a několika dalším vedlejším postavám se vytváří celý příběh. Její povídka je základem pro nadcházející události. Vedle ní je tu i obtloustlý smíšek Len, bohatá Petra či nebezpečně vypadající William. Kromě již dříve zavražděných lidí se začínají ztrácet i tito začínající spisovatelé. Až téměř do konce nevíte, kdo je vrahem. Jedná se o skutečného člověka, či vytvořeného Sandmana? Pravda může být kdekoliv. Až v posledních částech knihy se začíná příběh trochu rozmotávat a jeho kouzlo vyplouvá na povrch.

Velkým plusem je snaha zmást čtenáře. Vrahem může být téměř kdokoliv. Postavy svalují vinu jeden na druhého a nic si nenechají líbit. Detektivové nemají v příběhu téměř žádnou roli. Objevuje se vyšetřující policista Ramsay, ale jeho pátrání není úplně dotažené. Patricka sice neustále sleduje a dokonce podezřívá, avšak nakonec mu projeví sympatie.

Musím přiznat, že chvílemi mi jeho čtení nepřišlo úplně jednoduché. Autor se dokáže mohutně rozepsat a až téměř nezdravě líčit pocity hlavního hrdiny. Díky tomu se děj lehce zbržďuje a nemá úplně nejrychlejší spád. Chápu, že se snaží popsat psychiku Patricka. Ten se celý román potácí mezi různými psychickými stavy. Nejdříve je normální milující otec, aby se následně proměnil téměř v psychopatického a nervově zhrouceného blázna. Chvílemi jsem si myslel, že právě on je vrahem. Nebo tomu tak opravdu je? No, to si už musíte přečíst sami.

Rovněž nesmíme zapomenout na malého Sama. On je hlavním hnacím motorem života svého otce. Přestože je hodně mladý, chvílemi slouží jako jeho opora a svědomí. Pomáhá mu v těžkých chvílích svou přítomností a bez něj by se v knize vlastně nic neodehrálo. Strach o něj provází Patricka po celou dobu.

Rozhodně bych se téhle knihy úplně nebál. Jestliže máte rádi psychologické thrillery, které se vymykají normálnosti, neváhejte po něm sáhnout. Děj je dostatečně napínavý, i přes drobné nedostatky. Zárukou kvality může být i několik ocenění. Deník New York Times ho zvolil krimirománem roku. Popravdě se mi Démonolog líbil o něco více. Měl lepší spád a byl napínavější. Jeho zaměření se přibližovalo Danu Brownovi, což mně naprosto vyhovovalo. V románu Zloděj příběhů je autor někde jinde a nabízí odlišnější zážitek. Jednoduše řečeno – méně akce, více vyprávění. Mnohým to může vyhovovat, proto si jistě najde své čtenáře.

PYPER, Andrew. Zloděj příběhů. Vyd. 1. Brno: Jota, 2014, 336 s. ISBN 978-80-7462-567-1