I vlastní rodina se umí zachovat velmi krutě

Recenze

Vytvořeno 9. 9. 2014 3:00

Autor: Kateřina Müllerová

Květy z půdy jsou rodinnou ságou o spletitých osudech dětí, ke kterým se vlastní rodina zachovala neuvěřitelně krutě a nelítostně. Dokážete si představit, že jste zamčeni v podkrovním pokoji a nemůžete ven? Nejdříve jste tam zavřeni dny, pak jsou z dnů týdny a poté i měsíce a roky? Jaké to je, nám v knize autorky Virginie Cleo Andrewsové začíná vyprávět teprve dvanáctiletá Cathy, která něco takového zažila.

Cathy a jejím sourozencům nikdy nic nechybělo. Měli milující rodiče, kteří se ani po letech nehádali, a tatínek měl s Cathy zvláštní pouto, díky kterému si byli ještě bližší. Bohužel je zasáhla krutá rána osudu, nejenže přišli o otce, který zemřel při dopravní nehodě, ale navíc ztratili živitele rodiny. Jejich celá domácnost byla na splátky a ještě nebyla doplacena. Jako jediné východisko se jeví prarodiče dětí, ovšem ti už před dávnou dobu jejich maminku Corrinu vydědili a nechtěli s ní mít cokoliv společného.

Nakonec se prarodiče slitují a rozhodnou se děti s Corrinou přijmout. Jaké je to ale překvapení, když se děti najednou ocitají v pokojíku a jejich babička, která se k nim chová jako stará ježibaba, jim říká, že nikam jinam nesmí? Nesmí křičet ani dělat jakýkoliv jiný hluk a jediné, kde si mohou hrát, je stará půda, do které vedou schody přímo z pokoje. Dědeček o nich totiž neví, ale děti věří své mamince. Ona dědečka určitě brzy okouzlí svou krásnou tvářičkou a až bude opět zahrnuta do poslední vůle, tak dědečkovi o dětech poví a přijde je nahoru vysvobodit…

Byla jsem to dítě, které vždycky hledá víly, tančící na trávě. Chtěla jsem věřit na čarodějnice, kouzelníky, obry, nestvůry a čárymáry. Nechtěla jsem, aby svět přišel o všechna kouzla vinou vědeckého zkoumání. Nevěděla jsem tenkrát, že budu muset žít v něčem, co byl skutečně zakletý a temný hrad, ovládaný čarodějnicí a lidožroutem. Nenapadlo mě, že některým moderním kouzelníkům stačí zamávat penězi, aby někoho zakleli… [1]

Román Květy z půdy je jednou z knih, která ve svých čtenářích dokáže probouzet různé pocity, které ve vás zůstávají ještě dlouho poté, co jste knihu dočetli. Už od začátku litujete Cathy a její rodinu a doufáte, že jejich situace se co nejdříve zlepší. Postupně ve vás kniha vyvolává také beznaděj, lítost, anebo vás popadne až taková zlost, že se vám chce křičet, jaká je to na světě nespravedlnost a přemýšlíte nad tím, jak někdo může být tak krutý.

Postavy jsou zde vykreslené přímo bravurně. Opravdu si připadáte, jak kdyby Cathy seděla vedle vás a svěřovala se vám se vším svým trápením. Virginia C. Andrewsová dokázala skvěle vystihnout všechny děti, kdy každé bylo jiného věku a povahy. Navíc všechny postavy také procházely během celého příběhu vývojem, který je zachycen velmi reálně.

Další věc, na kterou se kniha zaměřuje, je různé vnímání Boha. Babička hned ze začátku dětem dala seznam, který děti musí dodržovat, Bůh všechno vidí a jinak by je mohl potrestat. Prarodiče dětí jsou totiž zbožní fanatici, a jelikož děti vznikly ze svazku mezi vzdálenými příbuznými, jsou vnímány jako něco nečistého, zlého až ďábelského. Něco, co si nezaslouží žít. Naopak děti se pravidelně modlí k Bohu a doufají, že si jich konečně všimne a pomůže jim. Ony přece nejsou nečisté a nedělají nic špatného.

Virginia C. Andrewsová (1923 - 1986) žila v Norfolku ve státu Virginia, USA. V dětství při pádu ze schodů utrpěla vážné poranění zad, po němž byla doživotně upoutána na invalidní vozík. I přes svůj hendikep vystudovala malířství a brzy se stala úspěšnou módní ilustrátorkou a portrétistkou. Ve svých dílech kombinovala prvky gotického hororu a rodinné ságy, kdy hlavním tématem bylo rodinné tajemství a zakázaná láska. Její romány dosáhly takové oblíbenosti, že byly přeloženy do čtrnácti jazyků. Román Květy z půdy je prvním dílem pentalogie a u nakladatelství MOBA právě vyšel druhý díl s názvem Lístky ve větru (recenze zde).

Kniha Květy z půdy je sice zaškatulkovaná mezi romány pro ženy, ale rozhodně ji doporučuji všem náročným čtenářům, bez ohledu na pohlaví. Protože každý si z tohoto velmi silného příběhu dokáže něco odnést.

[1] ANDREWSOVÁ, Virginia Cleo. Květy z půdy. Vyd. 3. Brno: Moravská Bastei MOBA, 2014, 384 s. ISBN 978-80-243-6055-3. Str. 71