Několik příběhů ze života

Recenze

Vytvořeno 25. 9. 2014 3:00

Autor: Jiří Lojín

Pokud náhodou v knihkupectví narazíte na titul Maturitní srazy radši ne! a nejste zrovna znalcem literatury o životech českých umělců či divákem současných televizních seriálů, asi vám jméno autorky mnoho neřekne. Ale Miroslava Besserová má už za sebou úctyhodnou řádku knih, které se většinou točí právě okolo herců a herectví. Tentokrát se však titul nezabývá cizími životy, autorka svérázným způsobem psala sama o sobě.

Miroslava Besserová prožila mezi herci a v prostředí divadla a televize mnoho let. Nejen jako manželka známého herce, ale hlavně díky své profesi a své vlastní práci. Možná právě blízkost mediálně zajímavých osobností inspirovala autorku k napsání životopisů Rudolfa Hrušínského, Borise Rösnera, Miroslava Moravce a jiných. Také další knihy, které pod jménem Miroslava Besserová najdeme, mají k filmu a televizi blízko. Jde o beletrizované scénáře seriálu Cesty domů nebo snímku Snowboarďáci. Vraťme se ale rychle zpět k životopisům.

Ve dvaceti pěti povídkách seznamuje autorka čtenáře s příběhy žen, jež mají už kus života za sebou. Texty jsou spojeny myšlenkou, že všechny hlavní postavy jsou spolužačkami dívčího gymnázia a autorka se nimi po letech setkává. Nedochází k tomu na třídním srazu, ale v jiných souvislostech. Jak Miroslava Besserová správně podotýká, atmosféra takových setkání je velmi zvláštní a kdo se jich občas účastní, musí jí dát zapravdu. Lidé se postupně odcizují, to se týká i nejlepších přátel, vzdalují se, žijí svými vlastními životy a často se snaží před svými bývalými spolužáky své osudy přikrášlit, hrát si na úspěšnější, než ve skutečnosti jsou. Někteří tak činí vědomě, jiní čistě instinktivně. Setkání mezi čtyřma očima probíhá jinak, obvykle se odhalují zákoutí, která se veřejně neprezentují. Stává se to náhodou, v průběhu hovoru například prosákne nechtěná informace.

Autorka představuje své spolužačky právě prostřednictvím takových osobních setkání. Nelze poznat, čí příběh si do knihy vypůjčila, jak hodně se opírá o skutečnost a co je v něm dofabulováno. O to však ani nejde, Miroslava Besserová si nevyřizuje účty s konkrétními lidmi, i když je velmi pravděpodobné, že se některé bývalé spolužačky a známé v textech opravdu poznají. V jednotlivých příbězích najdeme společné znaky i přes různé zápletky. Hrdinky bývají obvykle velmi movité, někdy svým přičiněním, jindy zásluhou svých manželů. Většinou ale k penězům a vlivu přišly nezaslouženě a nepřineslo jim to štěstí ani spokojenost. Autorka je prezentuje převážně jako protivná individua, jejichž morální kredit je více než pochybný.

Najdeme i výjimky, spočítáme je na prstech jedné ruky, tyto povídky vyprávějí o obětavých, hodných a optimistických lidech. Je jich však stejně málo jako v normálním životě. Mezi ostatními se skvějí jako zelené oázy v nekonečném moři písku.

V úvodu jsem se zmínil, že autorka napsala tentokrát o sobě. Z obsahu ani z anotace nic takového nevyplývá, vždyť hlavními hrdinkami jsou její spolužačky! Ano, s tím lze souhlasit. Avšak v každém příběhu se autorka se svými hrdinkami konfrontuje. V podstatě ve většině případů prezentuje své názory jako protiklad názorů žen ve svém okolí. Anotace, úvod i sám titul knihy sugeruje čtenáři, že spojovacím prvkem je odpor k maturitním srazům, zdůvodněný špatnými zkušenostmi se svými bývalými spolužačkami, podle mého názoru jde však o moment spíše umělý. Sjednocujícím prvkem povídek je sama autorka, která v pozadí vypráví o svém vlastním životě. Kniha Maturitní srazy radši ne! má biografický charakter a příběhy v ní obsažené mají svůj reálný základ, proto jsou srozumitelné a čtivé.

BESSEROVÁ, Miroslava. Maturitní srazy radši ne! Vyd. 1. Praha: Ikar, 2014, 190 s. ISBN 978-80-249-2519-6.