Slasti a strasti mladého lůzra

Recenze

Vytvořeno 28. 9. 2014 3:00

Autor: Jitka Culková

Markus Zusak se nejen v Česku proslavil románem Zlodějka knih a filmová verze tohoto bestselleru zaujala i nečtenáře. Zlodějka knih ale není Zusakovou prvotinou, tou je trilogie o bratrech Wolfových, jejíž první díl s názvem Roky pod psa je už k dostání i u nás.

Bratři Wolfovi jsou tři, nejstarší Steve, skvělý hráč fotbalu, Ruben, řečený Rubík, a Cameron, vypravěč novely. Trojici bratrů doplňuje sestra, která si - stejně jako Steve - o mladších bratrech myslí, že jsou to lůzři. Ostatně o Rubíkovi a Cameronovi si to myslí většina lidí. Slovo „lůzr“ je v textu skloňováno velmi často. Rubenových praštěných nápadů se obvykle účastní i Cameron, protože jsou přece bratři. Cameron i Ruben ale mají dobré srdce, a tak z jejich klukovin nikdy není žádný větší malér.
 
Zusakovy postavy jsou opravdoví lidé, se všemi lidskými neřestmi i klady. Stejně tak dokáže být Cameron lůzr i věrný kamarád. Duši patnáctiletých vystihl dost přesně – už ne dítě, ještě ne dospělý. Cameron je samotář, hraje trochu bizarní hry s Rubíkem, pracuje s otcem, aby měl nějaké peníze, a pak pozná JI. Krásnou a chytrou dívku. Láska dělá s Cameronem divy, prostě takové normální dospívání.

To, co činí tuto knihu výjimečnou, je právě ta normalita a pocit, že přesně takhle se příběh mohl někde odehrát. Cameronovy myšlenky jsou uvěřitelné, v jeho snech se dá vysledovat, s čím se jeho podvědomí snaží vyrovnat, a střídání štěstí a proher je také známé snad každému, nejen patnáctiletému, člověku.

Jazyk této útlé knížky odpovídá jeho vypravěči, věty jsou osekané od zbytečností i slohových kudrlinek a v jejich strohosti vynikne myšlenka, kterou by čtenář od mladého pobudy nečekal. Cameron se snaží být lepší člověk, nejen kvůli dívce, ale protože nějak tuší, že na to má. Tato dobrota ukrytá pod různými siláckými vrstvami je pro Zusakovy hrdiny typická. Cameron se v mnohém podobá Edu Kennedymu ze Zusakova románu Posel. Oba jsou z chudé rodiny, oba si nejsou jisti, co se svým životem, ale mají v sobě něco dobrého, umí pomoci lidem drobným gestem nebo vyjádřením podpory.

Střídání dne a noci je v knize jasně ohraničeno kapitolami. Cameron vypráví, co se mu přes den dělo a následující kapitola popisuje některý z jeho snů. Snové části jsou vytištěny kurzívou. Někdy jde o podrobný popis snu, jindy je kapitola dlouhá pouhou jednu stranu. Ve snech se dá vysledovat, že má Cameron špatné svědomí, nebo naopak ze snu nelze vyčíst vůbec nic. Zkrátka sny jsou v knize popsány velmi přesvědčivě, vždyť kdo z nás sní v uzavřených smysluplných příbězích, které reflektují jeho život?

Cameron se v mnohém chová jako typický puberťák, pokud něco takového vůbec existuje. Nesnáší svoje vlasy, v přítomnosti hezké dívky plácá nesmysly, nebo mu to tak aspoň připadá. Cítí se méněcenný a zároveň výjimečný, nedoceněný a neschopný. Na druhou stranu tyto typické vlastnosti doplňuje citlivostí a sebereflexí, vnímavě si všímá okolních lidí a snaží se neubližovat lidem, které má rád. Cameron je literární postava, kterou si čtenář oblíbí a bude jí držet palce, snad jeho roky pod psa vystřídají roky štěstí a úspěchu.

První díl trilogie je krátkým seznámením s Cameronem Wolfem a jeho rodinou a blízkými. Markus Zusak už v této své prvotině dokázal, že je skvělý vypravěč, příběh, přestože nemá napínavý děj, se čte lehce, občas je vtipný, občas dojemný, ale vždy čtivý. Je proto trochu s podivem, že trvalo sedm let, než se Zusakovi podařilo najít nakladatelství, které by trilogii vydalo.

ZUSAK, Markus. Roky pod psa. Překlad Viola Somogyi. Praha: Argo, 2014, 148 s. ISBN 978-800-257-1188-0.