Co takhle si zakšeftovat?

Recenze

Vytvořeno 5. 10. 2014 3:00

Autor: Štěpán Cháb

Fenomenální úspěch. Nový přístup. 250 000 000 fanoušků. Zdá se to jako sen, a ono to snem není. Simon Tofield to skoulel. Sám, bez pomoci. Prostě jen malý nápad, vtipné pojetí a nazdar. Oblíbenost nechť stoupá do nebes. Simon Tofield stvořil vlastního kocoura. Kocoura, který chce, jak jinak, žrát a dělat problémy. Dobrá. Na Youtube tahák, který přiláká, alespoň na chvíli, každého. 250 000 000 fanoušků mluví za všechno. Sakra úspěch.

Simon Tofield začal vytvářet krátké animované filmečky a umísťovat je na Youtube. A, jak to tak u dobrých věcí bývá, jeho činnost se rozkřikla. Virálně rozšířila, jak se teď říká. Jako lavina pohltila několik procent uživatelů Youtube. Což je na jednoho člověka doslova výhra. Viděli jste přeci Simonova kocoura a jeho MŇAU? Každý ho musel vidět. Nebylo tomu vyhnutí.

Po úspěchu na internetu musely nutně začít pršet nabídky ze světa mimo internet. Potenciál Simonova kocoura se prostě musel vytěžit. Musel se vyždímat. Musel vyronit nějaké zelené (bráno z amerického pohledu a zabarvení). Vznikla tedy kniha Simonův kocour a nástrahy světa. V nabídce internetových knihkupců inzerováno jako komiks. Výborně, řekne si člověk, kterému při sledování Simonova kocoura na Youtube pohrával úsměv na tváři. Byl vytvořen nový Garfield, cynický, ošklivý, zlý a jízlivý kocour. Těch, když se to tak vezme, není nikdy dost.

Koukněme se tedy na knižní verzi Simonova kocoura.

Pokud čekáte nového Garfielda, jděte si rovnou stoupnout do jiné fronty. Nedočkáte se. Pokud je vám to jedno, chcete prostě nějaký zábavný komiks, stejně si jděte stoupnout někam ale úplně jinam. Nedočkáte se. Pokud se těšíte alespoň na černý humor, který na Youtube prostě byl, sbalte se a jděte okounět někam jinam. Simonův kocour takový prostě není.

Co lze v knize najít?

Přibližně 100 celostránkových barevných obrázků s různými výjevy, tu humornějšími, tu méně, kde hlavní postavou je právě Simonův kocour a jeho zvířecí kamarádi. Autor chtěl dát obrázkům jakýsi svazující motiv, zvolil tedy časové období jednoho roku. Jaro, léto, podzim a únor. V každém ročním období zažívá kocour různá alotria se svými kamarády – jako třeba buzení ježků tlučením klacky do bedny, kde ježci přezimovali, lov ptáků se svým kočičím přítelem, jízda obilím na želvě a tak dále a tak podobně.

Nyní je potřeba kategoricky stanovit věkovou hranici. Kniha Simonův kocour pobaví děti v rozmezí od čtyř do desíti let. Maximálně desíti a půl. Humor obrázků je mírně infantilní. Příliš dětský. Ztvárnění zvířátek, zdálo se mi, odkazuje na Disneyho pojetí. Úsměv přes půl hlavy, velké vykulené oči. Zkrátka karikatury, které se mají líbit všem. Simonův kocour je totiž…roztomilý, což je jeho vada. A kočky zpravidla roztomilé nejsou, jen na první pohled. Již na druhý pohled cítíte zaseknuté drápky do lýtka a začne u vás převažovat přesvědčení, že jestli tu misku do dvou minut nenaplníte, bude skutečně zle. Na Youtube Simonův kocour byl podobně politický. V knize takovým není…a když už, tak velmi vzácně.

Knihu tedy považuji za ekonomický kalkul, který se svezl na velkém úspěchu animovaných filmečků na Youtube. Simon Tofield měl výborný nápad na výborné pojetí kočky a zkaňhal ho nedočkavou peněženkou. Škoda.

[1] TOFIELD, Simon. Simonův kocour a nástrahy světa. Vyd. 1. Praha. Paseka, 2014, 102 s. ISBN 978-80-7432-491-8.