Bunjevci zdraví české čtenáře!

Recenze

Vytvořeno 11. 10. 2014 3:00

Autor: Jiří Lojín

Pokud lze z nějakého textu dobře poznat mentalitu národa, pak to jsou pohádky a lidové povídky. Jsou oproštěny od veškerého vlivu literárních ambicí a procházely po dlouhá léta jakýmsi „zprůměrováním“ - na jejich finální podobě, pokud o nějaké finální podobě můžeme hovořit, se podílelo mnoho lidí rozdílného naturelu, kteří měli společnou pouze národnost a řeč. Nakladatelství Runa, orientující se především na balkánskou literaturu, vydalo soubor Chorvatské lidové pohádky a povídky bunjevacké, který by zejména české čtenáře zaujmout.

Především je potřeba představit Bunjevce. Přestože nejlepší způsob, jak se s nimi seznámit, je přečíst si knihu jejich pohádek a povídek, ve zkratce lze říct, že jde o etnografickou skupinu z pomezí Maďarska a Srbska. Z hlediska současných možností cestování jde o blízké skorosousedy, v dobách, kdy pohádky vznikaly, o masové turistice ještě nebylo ani potuchy a lidé žijící za hranicemi byli vnímáni jako opravdoví cizinci.

První část knihy obsahuje lidové pohádky. Jejich obsah přesvědčuje, že vzdálenosti v Evropě byly možná velké pro cestování, ale ne pro šíření pohádek. Poznáváme v nich bezpečně témata, která jsme slýchávali jako děti od svých maminek a babiček. Přesto cítíme podstatné rozdíly. Chorvatské pohádky mají velmi komplikovaný děj, doslova z nich čiší radost z vyprávění. Je pravděpodobné, že košatění vznikalo postupně, předáváním z člověka na člověka, z generace na generaci. Každý si něco přidal jen proto, aby hrdina byl ještě hrdinnější a zlo nakonec potupně prohrálo a vyklidilo pole.

Hlavní hrdina chorvatských pohádek se více podobá ruskému bohatýrovi, sebevědomému, hlučnému a lehkomyslnému. Hlavní postava českých pohádek je trochu jiná. Lehkomyslnost mu z hlavy zřejmě vyhnal vliv ponurosti pohádek bratří Grimmů a lidových balad, v nichž zpravidla někdo přijde o život. V chorvatských pohádkách se setkáme s mnoha bizarními postavami, jako je Hadrový král, Jehlový král, přičemž jejich přízviska nejsou funkční, buď se jejich význam ztratil v průběhu času, nebo jde jen o oživení vyprávění, čistě pro radost.

Podobně jako v pohádkách jiných národů je vztah lidí k čertům ambivalentní. Na jedné straně proti nim hrdinové bojují - především svou neohrožeností a odvahou pramenící z poctivosti, jako třeba v pohádce Voják a čert, na straně druhé, třeba v povídce Janko a Ivan ztělesňuje čert spravedlivou odplatu zlým lidem a těm dobrým vlastně pomáhají. Jistě si na podobný motiv vzpomenete v souvislosti s filmem S čerty nejsou žerty a jinými. Pohádky na celém světě prostě obsahují poselství, že být dobrý a poctivý se vyplatí již na tomto světě. Škoda jen, že toto moudro neutkvělo v mysli více lidem.

Druhou část knihy tvoří povídky. Rozdíl mezi nimi a předchozími pohádkami není příliš výrazný, i v nich vystupují nadpřirozené bytosti, snad jen hrdinové jsou podobnější obyčejným lidem. Děje povídek jsou jednodušší a přímočařejší. Například Chlupaté švestky nebo Co je to olej? mají zápletku velmi jednoduchou, na hranici minimalismu.

V knize Chorvatské lidové pohádky a povídky bunjevacké mi chybí několik slov o pramenech. Z jakých zdrojů texty pocházejí, kdo je sebral, případně upravil. Takové informace by určitě čtenáři přiblížily lidi, snažící se o uchování kulturního dědictví. V každém případě však jde o velmi zajímavou publikaci, která zaplňuje prázdné místo v překladové literatuře.

Chorvatské lidové pohádky a povídky bunjevacké. 1. vyd. Praha: Runa, 2014. ISBN 978-80-87792-06-3.