Podivný přítel Klekner

Recenze

Vytvořeno 15. 10. 2014 3:00

Autor: Jiří Lojín

Jak rozeznat genialitu od šílenství? Je to vůbec možné? Způsob, jakým se tyto vlastnosti překrývají a maskují jedna druhou, je intenzivním zdrojem groteskních situací, a tudíž i vděčným námětem literárních děl. Čerpá z něj i kniha, na jejímž přebalu chybí jméno autora. Stojí na něm jen jednoduchý název: Rudolf Klekner - Klekner.

Klekner je jméno hlavní postavy, kolem Rudolfa Kleknera se všechno točí. Jako vypravěč v ich formě však působí jiná postava, Kleknerův kamarád z dětství Vašíček. Václav se na skok vrací do rodného městečka, tam - zdánlivě náhodou - svého přítele zahlédne. Navštíví Rudolfovu maminku, která mu sdělí, že Klekner je už nějakou dobu mrtvý. Václav stojí před záhadou a ani kufr přítelových zápisků mu příliš nepomáhá. Texty obsahují popisy vynálezů, filozofických úvah i intimní poznámky.

Klekner samozřejmě mrtvý není, to mohu určitě prozradit, aniž bych někomu sebral požitek z četby, a Václav se s ním střídavě setkává a znovu ho ztrácí, aniž by cokoliv z jeho spekulací bylo potvrzeno či vyvráceno. Čtenář může akceptovat jednoduchou tezi, podporovanou Kleknerovými častými pobyty v psychiatrické léčebně. Z nich také pochází většina Kleknerových textů.

Není třeba mnoho fantazie, aby čtenář ztotožnil vypravěče příběhů Vašíčka a spisovatele a majitele nakladatelství Kanopa Václava Knopa, přestože se autor snaží s lehkým úsměvem vyvolat dojem, že kniha Klekner je dílem Rudolfa Kleknera. V duchu jemného humoru se ostatně táhne celá kniha. Rudolf není jednoznačně představován jako duševně chorý člověk, autor nechává stále ve hře možnost, že jde o výstředního génia.

Václav Knop zvolil jednotnou koncepci vyprávění a charakteru postav. Jeho jazyk se blíží jazyku archaickému, v každém případě zní hyperkorekně. Podobně působí i postavy, Rudolf svou matku nazývá matinkou a ona opravdu typickou matinku představuje. Vdova po profesorovi vládne chátrající vile plné zatuchlých deček, drobných dekoračních předmětů a s pokojem udržovaným jako muzeum nebožtíka. Scéna popisující návštěvu v této místnosti je nesmírně sugestivní a řadí se mezi nejlepší z celé knihy.

Kniha Klekner využívá především prvky decentní grotesky. Zejména Rudolfovy nápady nelze nazvat jinak, stati Kudy kam a Uříznutá hlava jdou až ad absurdum. Autor zavádí další prvky mystifikace - v obrazové příloze zveřejňuje údajné Kleknerovy fotografie. To je trochu zbytečné, kniha stojí na dobrém textu, obrazová příloha tedy není zcela funkční, navíc trochu připomínají mystifikace okolo Járy Cimrmana.

Václav Knop knihu načetl na CD, můžete volit ze tří variant - kniha, audiokniha, kniha s audioknihou. Nejzajímavější je samozřejmě poslední. Čtenáři se nabízí možnost konfrontovat své vnímání textu s autorovým pohledem, vyjádřeným zdůrazněním některých pasáží či slov. Václav Knop se jeví jako velmi příjemný interpret, jeho přednes je kultivovaný a zřetelný, výborně koresponduje se stylem knihy. Kapitoly oddělují úryvky temperamentní a rozpustilé hudby. Zaznívají v ní balkánské motivy, jako v muzice Gorana Bregoviče, která často doprovází filmy Emira Kusturicy. Balkánská, možná i trochu židovská hudba nemá v Kleknerovi žádné opodstatnění, její život v kontrastu se stísněným prostředím psychiatrické léčebny však zvýrazňuje groteskní vyznění knihy.

Text knihy Klekner má sice intelektuální charakter, to ovšem nevylučuje dobrou zábavu, zvláště pro čtenáře oceňující bohatou slovní zásobu a černý humor. Na některých místech sice ztrácí tempo v komplikovaných úvahách, ale brzy zase nabude lehkosti. V každém případě stojí za pozornost.

KNOP, Václav. Rudolf Klekner – Klekner. 1. vyd. Praha: Kanopa, 2014, 156 s. ISBN 978-80-905814-1-8.