Telegraph Avenue – překonávání hranic

Recenze

Vytvořeno 8. 10. 2014 3:00

Autor: Jana Křepelová

Jedna ulice, dva různé světy. Kolik obyvatel, tolik pohledů na svět, přání, tužeb, zklamání i úspěchů. Tolik lidských osudů. A to vše pohledem současného amerického prozaika Michaela Chabona.

Michael Chabon je jedním z nejvýznamnějších amerických prozaiků současnosti, který se literární veřejnosti představil monumentální ságou Úžasná dobrodružství Kavaliera a Claye. Hlavním tématem nejen této první knihy, ale také právě Telegraph Avenue, je role pop-kultury ve vývoji moderní společnosti. [1] Studium pop-kultury a odlišnosti zkušeností různých lidí se prolíná všemi Chabonovými díly, těmito otázkami se zabýval také mimo své literární pole působnosti.

Telegraph Avenue je ulice v Kalifornii, která spojuje města Oakland a Berkeley. Nebo také můžeme říci, že tyto části odděluje. Oakland byl vždy silnou černošskou komunitou, kdežto Berkeley je známá svým striktně bělošským obyvatelstvem a prestižní konzervativní bělošskou univerzitou.

Stejně tak i hlavní postavy románu zobrazují jednotlivé archetypy této oblasti. Archy je zástupcem tradiční černošské komunity. Jeho žena Gwen sice pracuje s bílými ženami, ale chce se vymanit z područí stereotypů o černošských ženách. Zároveň se však musí vyrovnat sama se sebou, s tím, čím je a čím by chtěla být.

Archyho obchodní partner a zároveň taky nejlepší přítel je běloch Nat, svým způsobem konzervativní člověk, který se ale dokáže přizpůsobit nastalým situacím. Natova žena Aviva zosobňuje v knize něco jako alternativní kulturu, je běloška, ale přebírá prvky z více jiných kultur.

Všichni se střetávají na Telegraph Avenue, kde mají Archy a Nat obchod s gramodeskami a kde Aviva a Gwen provozují svou praxi domácích porodů. Obchod mužům nevydělává, ale přesto je důležitou součástí života ulice. Jde totiž spíše o instituci, kde se setkávají starousedlíci a snaží se udržet něco z dřívějších dob. Praxe obou žen naopak vynáší velice dobře, ale jen do doby, kdy proběhne konflikt mezi Gwen a jedním bílým doktorem v nemocnici.

Střety mezi bílými a černými provází celý děj knihy. Objevují se ale i jiné typy konfliktů. Je zde problém homosexualita versus heterosexualita, nebo také mezigenerační otázky otec x syn, dědeček / vnuk.

I přes mnohé problémy jednotlivých postav můžeme říci, že kniha nemá být dramatem, ale spíše komedií lidských postav a osudů, jak je řečeno v doslovu. Jde o pohled na život v jedné ulici, na spletitosti osudů z různých úhlů pohledu, což se autorovi opravdu povedlo.

Kniha není bohatá jen svým obsahem, ale také způsobem zpracování. Autor příběh vystavěl na dialozích, což přispívá k větší dynamičnosti a napětí vyprávění. Co je ale na knize zajímavé? Je to složitost jazyka. Chabon hojně využívá různých metafor a přirovnání, jako příklad uvedu následující citaci: Baskytarista si razil cestu po hmatníku nahoru dolů jako slepec, který si něco vášnivě pročítá Braillovým písmem. [2] Díky těmto jazykovým prostředkům se kniha může některým čtenářům zdát zpočátku nepochopitelná, nepřehledná nebo až zbytečně složitá. Ale až se do knihy začtete, zjistíte, že každý z těchto prostředků má v knize své právoplatné místo, není tam nic navíc, vše má svůj důvod, který si vyžaduje daná situace odehrávající se v příběhu.

Vedle složitosti výrazu se objevuje také zkratkovitost a strohost výrazu: Jeho otec. Archy. Stísněné napětí v hlase. Kamufláž. [3] Toto propojení umocňuje sílu jednotlivých příběhů.

Kniha Telegraph Avenue není jednoduchá. Člověk na ni potřebuje čas, trochu odhodlání a touhy se začíst. Ale pokud jí věnujete jen trochu úsilí, odmění vás skvělými příběhy obyčejných lidí. Telegraph Avenue pro mě byla dveřmi do jiné dimenze čtení a otevřela mi nové možnosti náhledu na literaturu. Čtení této knihy byl opravdu zážitek.

[1] CHABON, Michael. Telegraph Avenue. Vyd. 1. Praha: Odeon, 2014, 504 s. ISBN 978-80-207-1516-6. Str. 492.
[2] Tamtéž, str. 176.
[3] Tamtéž, str. 399.