Kdo je bez viny

Recenze

Vytvořeno 20. 10. 2014 3:00

Autor: Hana Moualla

Kdo je bez viny: Kniha, která změní vaše vnímání pravdy (vydal Alpress, 2012) je úspěšným dílem Lisy Ballantyne. Drsné prostředí juvenilní justice a tragické osobní příběhy – koktejl, který se vám ani snad nechce vypít, ale dáte si, co kdyby jednou... Jaké to je žít v rodině, která prožívá kolaps, kde jeden z rodičů ustoupil tomu druhému natolik, že došlo k nevratným změnám na dítěti? Proč okolí zůstalo němé k těm, kteří potřebovali pomoc?

Tuto knihu bychom mohli preventivně předepsat všem rodičům divočejších chlapců. Primárně tam totiž nejde o pochybení matky (její odtažitost či nedostatek empatie a péče), ale o důsledky tolerování domácího násilí a projekcím právníka, který se Sebastianem (chlapcem, obžalovaným z vraždy svého kamaráda) soucítí (byť na nepravém místě). Kniha je to poměrně drsná. Můžeme ji chápat jako sociální sondu do psychopatie „vysoké společnosti“, stejně jako ukázku toho, kam až může osobní tragédie (v tomto případě manželské násilí) vyústit.

Sebastianův právník je pro úspěšnou pointu velmi důležitý. Jeho matka se o něj nestarala, putoval od pěstounů k pěstounům, až skončil v domě ženy, která přišla o dceru i muže v důsledku autonehody. Právník se snaží Sebastiana chápat, věří v jeho upřímnost, snad se mu i zdá, že Ben Stokes mohl zemřít kvůli někomu jinému, kdo se mihnul okolo hřiště. Kolik takových Sebastianů potkáváme? Malé chlapce s ambiciózními rodiči neschopnými reflexe. Kdo jim dává šanci konat skutky, ze kterých může být obviněn někdo jiný (více viditelný)? Kdo je hájí? Kniha skvěle pracuje s pojmem pravdy, viny a zla. Leč ne vždy naše oči vidí to, co by měly. Selháváme. Zejména v empatii, moudrosti a laskavosti. Svoje neúspěchy obalíme smutkem jiných lidí. A proč ne, vždyť my jsme z obliga, my máme právo. My máme peníze na lepší právníky, chladnokrevnější argumentace. My si umíme sehnat podpisy, správně argumentovat..

Autorka zmapovala vazební systém mladistvých, právnické prostředí a také hlavní postavy velice detailně. Až je to k neuvěření, buď si udělala velmi důkladnou přípravu, nebo vycházela ze svojí zkušenosti z pobytu v zahraničí (řadu let žila v Číně), možná mezi dalšími rodinami cizinců potkala někoho, podle koho vznikla postava tyranského otce mladého delikventa (podnikatele bez trošky citu)... Každopádně z příběhu, ve kterém obě hlavní role hrají mladiství, mrazí. Kde je hranice mezi vinou dítěte a rodičů? Kde nalézt odpovědi pro to, co všechny zainteresované tíží? Jak unést osobní selhání, které nebylo zjevné, spíše bublalo pod povrchem jakési přetvářky o úspěšné rodině?

Na jedné straně všichni toužíme po lásce, na druhé nemáme čas milovat tak, jak si to ti druzí zaslouží. Na jedné straně chceme spravedlnost, na druhé se bojíme ukázat nevoli, nesouhlas, či projevit kritiku. Nechceme někoho ranit a stejně se nám to bezděky podaří.

Nechceme na ostatní svádět svoje viny, ale vždycky se najde někdo, koho raníme, protože z každého našeho rozhodnutí vyplývá cosi kladného nebo záporného pro ty, kterými se obklopujeme. Kde je hranice dobra a zla v každém z nás? Kam až jsme ochotni jít proto, abychom souzněli se svým rytmem? Kde je hranice etiky? Při čtení této knihy mi hlavou bloudila řada otázek.

Duše v temnotě hřeší, leč pravým hříšníkem je ten, kdo temnotu způsobil.
Victor Hugo (Bídníci str. 4)

Problematika nadaných dětí může být velmi složitá. Nikdo přesně netuší, co prožívají, jak snášejí neúspěchy, šikanu, či alkoholismus rodičů. Nikdo netuší, zda malý génius se zálibou v astronomii někde potají nemlátí berušku kamínkem. A i když není možné mít děti na očích neustále, je možné je vést k dobru v rodině, usměrňovat je ve škole (a to nejen ty vlastní, ale i ty ostatní). Chce to jen nebýt ignorant a neobviňovat ty ostatní. Sebereflexe nikomu neuškodila. A tak, jako chybují rodiče v knize Nikdo nikde, tápeme ve výchově i my ostatní, snažíce se o kombinaci kontaktního rodičovství, poslušnosti, kterou známe z dob svého mládí a několika seminářů alternativního vzdělávání. Bohužel k lásce nevedou žádné alternativní cesty. Jako rodič musíme intuitivně cítit, zda to, co se děje, je ještě v normě.

BALLANTYNE, Lisa. Kdo je bez viny: kniha, která změní vaše vnímání pravdy. Vyd. 1. Frýdek-Místek: Alpress, 2012, 383 s. Klokan (Alpress). ISBN 978-80-7466-091-7.