Řekni vlkům, že jsem doma

Recenze

Vytvořeno 1. 11. 2014 2:00

Autor: Kateřina Müllerová

V dnešní době už pro nás není sex žádné tabu. Již na základní škole se děti učí o tom, jaký je vztah mezi dvěma osobami, které se mají rády. A proč říkám mezi osobami a ne vztah mezi mužem a ženou? Protože dnes už není veřejným tajemstvím ani fakt, že ne vždy musí být partneři opačného pohlaví. A spolu se sexem jdou ruku v ruce také pohlavně přenosné choroby, z nichž nejhorší je všem známé AIDS. Ovšem v roce 1987 tomu bylo úplně jinak, vše bylo tabu a my se ocitáme v příběhu čtrnáctileté Jun Elbusové, jejíž nejmilovanější člověk, strýc Finn, právě umírá na následky onrmocnění virem HIV. Jak se Jun vypořádá se ztrátou milovaného člověka, se dozvíme v knize Carol Rifky Bruntové Řekni vlkům, že jsem doma.

Jun není jako ostatní dívky jejího věku, místo aby měla kolem sebe partu kamarádek a chodila se bavit do nákupního centra, tráví čas v lese za školou nebo se svým strýcem Finnem. Má sice ještě starší sestru Gretu, ale od určité doby si spolu nerozumí. Greta je na ni nepříjemná a dělá jí jen samé naschvály. Naproti tomu Jun s Finnem si jsou tak moc podobní, mají stejný vkus a oba je fascinuje historie. Tráví spolu spousty času, a tak není žádný div, že se Jun do Finna zamiluje. O to větší ránou pro ni je pak zjištění, že Finn umírá. A to ne jen tak na ledacos, umírá na AIDS. V této době se homosexuály opovrhuje a sám prezident Ronald Reagan radí občanům, aby se sexu s neznámými lidmi vyhýbali.

Když milujete tak, že se snažíte tu zakázanou lásku zatlačit, kam to jen jde, protože doufáte, že se třeba sama od sebe udusí, ale ono se to nikdy nestane? A místo toho ještě narůstá, nafukuje se a časem je tak obrovská, že zabírá každé místo ve vás, až se jednoho dne stane vámi. Vy jste ona. Až vás všechno, co kdykoli uvidíte nebo si pomyslíte, zavede vždycky k té jediné osobě. Osobě, kterou byste v žádném případě tímto způsobem milovat neměli. [1]

Carol Rifka Bruntová se narodila v New Yorku, ale nyní žije s manželem a třemi dětmi v anglickém Devonu. Píše pro různé časopisy a deníky a román Řekni vlkům, že jsem doma je jejím mimořádně úspěšným debutem, který byl doposud prodán do deseti zemí. O jeho kvalitách vypovídají i ocenění, která kniha již stihla nasbírat. Byla jmenována jednou z nejlepších knih roku, získala literární cenu Alex Award a stala se bestsellerem deníku The New York Times.

Láska má mnoho podob a v románu Řekni vlkům, že jsem doma se setkáváme hned s několika jejími formami zároveň. Ale nejen to, Carol Rifka Bruntová nás nešetří a kniha je také plná bolesti ze ztráty, žárlivosti a pocitu viny, ale dále zde najdeme i naději na druhou šanci, nečekaná setkání, odpuštění a hlavně nelehké dospívání, když je na vás kladeno moc nároků nebo se příliš brzy musíte vyrovnat se ztrátou někoho velmi blízkého. V knize naleznete myšlenky týkající se smrti - uvažování nad tím, jak by to bylo snadné vše vzdát a ukončit svůj život, ale také přemýšlení o životě. Vždycky se najde něco, pro co stojí za to žít, a někdy je ten důvod tak blízko vás, že stačí jen natáhnout ruku.

Postavy se během příběhu mění, vyvíjí a dospívají. Jun je uzavřená dívka milující umění, která se po smrti strýce uzavírá ještě víc. Ale najednou dojde ke změně, zjistí totiž, že Finn ji neopustil, jeho odkaz je stále s ní. A my s Jun prožijeme hned několik jejích období, kdy je osamělá, zrazená, milovaná, sobecká, zatvrzelá, starostlivá, a tak by mohl výčet jejích nálad pokračovat dál. Ale jak to s ní dopadne? Bude z ní nakonec dospělý jedinec, který se začne chovat zodpovědně? Její sestra Greta je velmi komplikovaná osoba, možná kdyby se Jun už dříve zamyslela nad jejich vztahem, došlo by jí, že vše není takové, jak se zdá. Ovšem koho by to v tomto věku napadlo a právě reálnost postav i celého příběhu je až fascinující. Postavy chybují, dospělí i děti, vše je podáno přiměřeně jejich věku a každá z postav je originál.

Řekni vlkům, že jsem doma je velmi silný a dojemný příběh, který budete prožívat od první do poslední stránky. Nutí nás přemýšlet o životě a o smrti, ale i o předsudcích. Každý by se měl zamyslet nad tím, jestli někomu zbytečně nekřivdí, protože život bychom měli hlavně žít a ne jen přežívat. Jakákoliv nespravedlnost nás zbytečně tíží a kdo ví, kdy nám dohoří naše pomyslná svíčka.

[1] BRUNTOVÁ, Carol Rifka. Řekni vlkům, že jsem doma. Vyd. 1. Brno: Jota, 2014. 424 s. 978-80-7462-564-0. s. 321.