Náhodné autorské dvojice píšou thrillery

Recenze

Vytvořeno 16. 11. 2014 2:00

Autor: Jiří Lojín

Nebývá nezvyklé, že vynikající detektivky nebo thrillery mají dva autory. Někdy se skrývají za jedním jménem, pseudonymem. Bývají to tak sebrané dvojice, že čtenář nepozná, kde končí přínos jednoho a začíná nápad druhého. Málokdy se však stává, že se setkají vynikající spisovatelé výhradně k jednomu projektu. Sbírka Tváří v tvář je výsledkem jednoho z takových experimentů a čtenář má tak vzácnou příležitost seznámit se nejen s prací výborných autorů, ale i pozorovat, jak zvládají takovou spolupráci.

Tváří v tvář se nesetkávají autoři, v době, kdy vyspělá technika téměř dokonale simuluje osobní styk, to vůbec není potřeba, ale hrdinové. V tom spočívá další zvláštnost projektu. Detektivové, policisté i soukromá očka se potkávají a jsou nuceni, mnohdy neradi, spolupracovat, aby vyřešili případ, nebo dokonce uhájili holé životy.

Editorem knihy byl David Baldacci a kromě úvodu, v němž podrobně popisuje okolnosti vzniku sbírky, připravil ke každé autorské dvojici medailonek věnovaný spisovatelům a také jejím hrdinům. David Baldacci se v medailoncích rozepsal natolik, že v nich dokonce zmiňuje i stručný obsah povídky, která bezprostředně následuje. Čtenář je tak sice předem připraven na následující kulturní zážitek, možná by však více ocenil, kdyby mohl na první pohled zjistit, který hrdina je dílkem konkrétního spisovatelé. Přestože autoři uvedení ve sbírce patří mezi spisovatelkou elitu, nejsou v našich zemích všichni notoricky známí.

Pro autory musela být spolupráce se svými kolegy opravdová zkouška ohněm. Narozdíl od dvojic, zvyklých pracovat společně, vyžaduje takový typ spolupráce od sólových autorů značné sebezapření. Potlačit svou individualitu a dokonce „přepustit“ část svého nápadu svému kolegovi je velmi neobvyklá situace. Občas v povídkách poznáme, který z autorů je dominantnější, což samozřejmě nevypovídá o tom, kdo z nich je kvalitnější, nehledě na fakt, že na této velmi vysoké úrovni jde spíše o osobní čtenářské preference, než o skutečný žebříček kvality.

Michael Conelly a Denis Lehane spojili své hrdiny Harryho Bosche a Patricka Kenzieho v případu devianta v povídce Červené oko, Ian Rankin a Peter James zaranžovali setkání Roye Grace a Johna Rebuse. V povídce Právě včas nepátrají po vrahovi, ale po oběti. Další dvojice je vlastně trojicí - R. L. Stane, Douglas Preston a Lincoln Child. Zápletka jejich povídky Přeprogramování je však příliš podobná filmu Total Recall. Setkání Malachaie Samuelse a D. D. Warrenové autorů M. J. Roseové a Lisy Gardnerové je střetem okultismu a pragmatického uvažování. Text dostal název Smějící se Buddha. Takovým způsobem bychom mohli pokračovat dál. Mezi taháky patří Jeffery Deaver a jeho Lincoln Rhyme, či Raymond Khoury se svým Seanem Reillym.

Kniha celkem obsahuje práce jedenácti autorských dvojic. Je jasné, že v tomto množství kniha trochu nabyla na tloušťce a při jejích čtyřech stech stranách se s ní manipuluje trochu nesnadno. Nicméně jde o vcelku zajímavý experiment, který ocení zejména fandové dobrých detektivních příběhů a thrillerů.

BALDACCI, David, ed. Tváří v tvář: [Jeffery Deaver, Michael Connelly, Steve Berry a dalších dvacet autorů]. Vyd. 1. Ostrava: Domino, 2014, 434 s. ISBN 978-80-7498-017-6.