Když se setkají lidé z dvou rozdílných světů

Recenze

Vytvořeno 13. 11. 2014 2:00

Autor: Tereza Zítková

Občas napomůže i nehoda kamarádky tomu, aby se setkali dva lidé, kteří mají být spolu. Tak se to stalo i v případě hlavních hrdinů nové knihy Pekáč buchet od Kateřiny Petrusové.

Ona – Klára - je gastrosexuálka a opravdu miluje jídlo ve všech jeho podobách. Pracuje v jednom ženském časopise jako redaktorka kulinářské rubriky. Může tedy donekonečna zkoušet nové recepty, navštěvovat restaurace a hlavně ochutnávat všechno to skvělé jídlo, jež je všude kolem. Je to zároveň i obyčejná žena a má tedy své mouchy. V jejím případě je to pomalý metabolismus, který ji nedovoluje spořádat všechno, na co má chuť, aniž by to na ní bylo vidět. Proto se často s nechutí odebírá do posilovny, kde se nechává „terorizovat“ od svého osobního trenéra.

On - Matouš - je adrenalinový sportovec a na jeho těle je to vidět. Všechny jeho svaly jsou jako vymalované a to, že sní na posezení pekáč buchet, na tom faktu nic nezmění. Miluje adrenalin tak jako Klára miluje jídlo, proto se není čemu divit, že v létě leze po horách a v zimě po zmrzlých vodopádech.

Když se díky nehodě Klářiny kolegyně seznámí, nevypadá to na společnou budoucnost. Člověk ale míní a život mění a ti dva se do sebe zamilují i přes jejich velkou rozdílnost. Jemu se líbí, jak Klára umí vařit a užívat si konzumaci jakéhokoliv pokrmu, ona sice moc nefandí jeho adrenalinovému koníčku, ale respektuje ho a miluje na Matoušovi jiné věci. Třeba ten jeho pekáč buchet, jenž má místo břicha.

Pekáč buchet je již pátým počinem české autorky Kateřiny Petrusové. Po třídílné sérii o mafiánské rodině Bavettových přišla na trh se dvěma odpočinkovými knihami z českého prostředí. I když nemá její nejnovější dílo moc stran, je to povedený počin, při němž se rozhodně nebudete nudit. Hrdinové jsou normální lidé, které můžeme potkat ve svém okolí. Zároveň jsou něčím zvláštní, hlavně jsou velice sympatičtí a čtenář tedy nemůže odolat a musí jim fandit, ať už se rozhodnou dělat cokoliv. Sympatické postavy pak navíc čtenáři přibližují skvělé konverzace, které mezi sebou vedou. V případě Kláry a Matouše jsou z počátku jejich vztahu plné humoru, pošťuchování a škádlení, které postupem času doplňují láskyplné šťouchance.

I když jsou další postavy spíše vedlejší, mají v příběhu zajisté svoji roli. Nebýt nešikovné kolegyně, nemusela by Klára na rozhovor s Matoušem a ti dva by se možná nikdy nesetkali. Každá postava zapadá do vyprávění jako dílek do puzzle a společně tvoří celek, který se opravdu dobře čte.

Kromě samotného vyprávění čtenář najde v knize bonus v podobě několika receptů, jimiž spisovatelka začíná jednotlivé kapitoly. Recepty jsou podrobně popsány, proto je člověk po přečtení knihy může vyzkoušet, pokud bude mít chuť. A tu určitě mít bude, protože hlavní hrdinka Klára umí své tvoření popsat tak, že čtenář má chuť knihu odložit a jít okamžitě péct, vařit, smažit stejně jako ona.

Knihu doporučuji všem, kteří si oblíbili styl Kateřiny Petrusové. Jsou to oddychové příběhy, které sice přečte člověk možná až moc rychle, ale dobrý pocit z nich v něm zaručeně zůstane ještě hodně dlouho. A pokud jste knihy Kateřiny Petrusové ještě nečetli, máte skvělou příležitost, jak začít.

Ukázka z knihy:

„Takže?“ zopakoval po mně Kopřiva. Probrala jsem se a cítila, jak rudnu – nepřišla jsem sem kvůli restauraci. A dobře jsem to věděla. Byl to prostě reflex, nemohla jsem si pomoct. Lidé v mém okolí už věděli, že nemá cenu mě brát s sebou do hospod, restaurací, kaváren a podobných zařízení, pokud ode mě čekají nějaké společenské interakce. Protože jsem většinu doby strávila vybíráním, ochutnáváním, porovnáváním a, ať jsem upřímná, hodně taky pomlouváním. Takže už se mnou moc lidí nechtělo chodit na recenzní jídla, přestože se mohli najíst zadarmo a jedinou podmínkou bylo, že mi dají od všeho ochutnat.

Kdybych se nenechala namalovat a rozhodit pitomým make-upem, byla bych to já, kdo vybere, kam si půjdeme sednout. A šla bych někam, kde už jsem byla a kde si můžu být jistá úrovní jídla i služeb. Místo toho mě Kopřiva vzal sem a… Moment, tamhle to je otevřená kuchyně?! Super, to miluju! Člověk může koukat kuchařům pod ruce a okouknout jejich fígle. A samozřejmě si kuchaři dávají taky trochu víc záležet. Proč nesedíme tam? Nadechla jsem se, abych se zeptala, jestli se můžeme přesunout, ale tím se moje pozornost vrátila ke Kopřivovi. Kruci. [1]

[1] PETRUSOVÁ, Kateřina. Pekáč buchet. Praha: Fragment, 2014. ISBN 978-80-253-2218-5, s. 22-23.