Bizarní svět povídek Petra Hrbáče

Recenze

Vytvořeno 28. 11. 2014 2:00

Autor: Jiří Lojín

Petr Hrbáč je člověkem mnoha talentů a mnoha zájmů. Nás v tuto chvíli zajímá hlavně ten jeden - literární. Jeho posledním počinem, raději řekněme nejčerstvější, protože pravděpodobně ještě něco napíše, je povídková kniha Tancovačka na předměstí. Texty Petra Hrbáče mají poněkud specifický charakter, ale k tomu se ještě dostaneme.

Tancovačka na předměstí obsahuje relativně hodně povídek, nalezneme jich přes třicet a dotýkají se nejrůznějších témat. Nejsou nijak spojeny, jejich uspořádání působí spíše náhodně. Sbírku otevírá Skříňka SK3891C45. Přestože jde o povídku pro Petra Hrbáče charakteristickou, nevystihuje ducha celé knihy úplně, pouze jemně předznamenává. Vzdáleně připomíná Hellerovu Hlavu XXII nejen vojenským prostředím, ale i principiálním zacyklováním se v bludném kruhu vyhlášek a nařízení. Již v první povídce lze vytušit autorovu posedlost bizarními jmény. V jeho příbězích vystupují Kouhal, Šuškal, Zdachlý a jiné postavy. Postupem času se do textu vkládají stále konkrétnější prvky nonsensu, přecházející až k surrealismu. Cesta hlavního hrdiny povídky Etnograf Krouhal se ke konci zvrhává v tápání nesrozumitelnou realitou poznamenanou tisíci stejných jmen v telefonním seznamu, ale stejně jako se nelze divit snu, nediví se ani Krouhal tomu, co jej obklopuje.

V povídce Hotel autor použil větu: Chtějte zápašné páteřní napřáhlo a vyorejte s ním deku [1] a nechal ji textem procházet jako motto či neustále přítomné memento. Nefunkční, ale dekorativní. Způsob, jakým Petr Hrbáč zachází se slovy a jejich významem, má za následek, že není podstatné, zda do příběhu vstupují nadpřirozené motivy, jako třeba v povídce Psí pepř kořenáře Krůty, kde v kontextu děje čtenář vnímá proměny Kordélie Šupíkové jako relativně normální.

Povídka Nyklíček posunuje styl Petra Hrbáče výrazně ke Kafkově odkazu. Inženýr Šuškal se ocitá v prostoru, jehož pravidlům rozumí stejně málo jako K., a tak jako on jej nemůže opustit. Je zcela lhostejné, proč nejsou schopny postavy opustit prostor vymezený jejich tvůrci, podstata tkví v tom, jak se v umělých a nepřirozených podmínkách projeví hrdinova svobodná vůle a nakolik se nechá vláčet okolnostmi. V pojetí Petra Hrbáče ale do popředí vystupuje grotesknost.

Titulní povídka Tancovačka na předměstí je vybudovaná na monologu, mapující část života nenápadného hrdiny. Technicky vzato by mělo jít o dialog, text dopředu posouvají stručné otázky, ale ty nejsou příliš podstatné, v krajním případě by se dalo předpokládat, že si je hrdina klade sám. Věty, otázky či odpovědi nejsou členěny uvozovkami, celek tedy působí jako proud slov připomínající Hrabalovy povídky.

Poslední část knihy zabírá rozsáhlý text nazvaný Soumrak knižního čtenářství (příběh paralelního světa, fragment). Příběh je velmi jednoduchý, autor se opět soustředí na komiku nonsensu, bizarních tvorů a prazvláštních jmen.

Povídky Petra Hrbáče zveřejněné v knize Tancovačka na předměstí mají sice různá témata a ladění, spojuje je však mnoho společných znaků. Především komika mnohdy dovedená do grotesknosti, vyplývající z nesmyslných situací. K tomu přispívají, jak jsem už na začátku podotkl, bizarní jména postav. V této překotné grotesknosti zaniká občas smysl textu, o ději ani nemluvě. Tancovačka na předměstí není četba na jeden večer. Již po několika povídkách přečtených na jeden zátah začínají jedna v druhou splývat a ztrácí se jejich individualita. K textům takového typu je prostě nutno přistupovat trochu jinak.

[1] HRBÁČ, Petr. Tancovačka na předměstí. 1. vyd. Brno: Druhé město, 2014, 208 s. ISBN 978-807-2273-546. Str. 45.