Útěk před nebezpečným éterem finišuje

Recenze

Vytvořeno 9. 1. 2015 2:00

Autor: Lenka Krausová

Na poslední díl završující sci-fi trilogii autorky Veronici Rossi čekali čeští čtenáři více než rok. Nese název Do Poklidné modři, a zda to čekání stálo za to, se dozvíte mezi následujícími řádky. Předem ovšem upozorňuji, že je nezbytností znát předcházející dva díly, neboť trojka začíná tam, kde skončila druhá část. Pro připomenutí druhý díl nese název Cesta věčnou nocí a první Pod nekonečnou oblohou.

U druhého dílu proběhla mezi čtenáři nespokojenost ohledně jeho rozsahu. Česká verze totiž byla zkrácena. Nejednalo se ovšem o chybu vydavatelství. To jen pracovalo s verzí, kterou obdrželo ze zahraničí. Nemusíte se však obávat, že by toto zkrácení zmizelo nadobro. Do Poklidné modři začíná částí nazvanou Cesta věčnou nocí pokračuje a jak je patrné z názvu, jedná se přesně o onen chybějící kus dvojky. No a poté už je čtenář vtažen do víru událostí závěrečné knihy…

Život na Zemi je stále nebezpečnější. Éter vytváří nové a nové trychtýře, které při bouřích dopadají na půdu s ničivou silou. V troskách se ocitají nejen dříve bezpečná obydlí Osadníků, ale také venkovní domy Outsiderů, lidé umírají. Jedinou naději je najít cestu do Poklidné modři. Do místa, které se zdá být pouze fámou, než aby šlo o pravdu. Nebo skutečně existuje prostranství éterem nedotčeným, kde je obloha čistě modrá, moře klidné a příroda nespálená? Zdá se, že ano, ale souřadnice znají jen vyvolení, kterým je představitel Osadníků Hess a Sobol, nelítostný velitel národa nazývaného Rohové. Árie s nimi uzavře dohodu, která pochopitelně vezme za své. Začíná tak boj o bezpečnou cestu zahrnující dostačující dopravní prostředek, piloty, zásoby…

Nic není jednoduché a v sázce je nejen život Áriin a Peregrinův, ale i jejich vzájemná láska, ostatní přátelství. A když navíc Perry přivede mezi svůj lid početnou skupinu Osadníků, aby jim umožnil přežít, zdá se, že nic nemůže vyjít. K tomu všemu byla při záchranné akci Árie zraněna, Osadníci se venkovního světa bojí a odmítají být začleněni mezi Divochy, ačkoliv si to sami zvolili. Myslíte, že problémů je až až? Pak vězte, že dojde k únosu Uhlíka, klíčového chlapce k dostání se do Poklidné modři, a který svým způsobem ovládá Éter. Zároveň je přítelem Perryho a nezbývá než zorganizovat záchrannou akci, de facto sebevražednou misi. Na druhou stranu, pokud zvládne s vybranou skupinkou tento cíl, ostatní třeba nakonec vyjde…

Od začátku autorka zvolila rozdělení příběhu do kapitol označených jmény hlavních hrdinů, tedy „Árie“ a „Peregrin“, což je jednoznačné plus, protože víte, co se kolem obou dvou děje, ať jsou již spolu, či se jejich cesty rozejdou. Úroveň příběhu si drží laťku stejně vysoko, nic z toho se nedá tvrdit vzhledem ke korektuře. Množství překlepů a chybně sestavených vět se snad ještě oproti prvnímu a druhému dílu o něco navýšilo, nemluvě o tom, že občas nebyla některá jména přeložena. Celá série je tím tak navždy poznamenaná a pro mě osobně je těžko pochopitelné, jak toto mohlo nakladatelství pustit na pulty knihkupců. Při čtení proto přimhuřte oči a příběh tím neodsuzujte. I přes tyto chyby jej doporučuji, obzvláště mladistvým se bude líbit, pro dospělé se jedná o příjemnou oddechovku.

Ukázka z knihy:

Hess se na Perryho chladně zahleděl: „Pokud mí muži uslyší sebemenší náznak boje, přijdou dovnitř a zastřelí tě.“
Posadil se na lůžko. „Mohl bych tě zabít potichu, kdybych chtěl.“ Jeho tělu se nezamlouvala námaha, kterou vynaložil před chvílí. Svaly ho bolely a tepalo mu v nich, hlava se mu točila a cítil nevolnost.
„Takový násilník,“ prohodil Hess a potřásl hlavou.
„Nemysli si, že jsem zapomněl, že ses vloupal do mého Lusku a zlomil mému synovi čelist.“
„Napadl Árii. Máte štěstí, že jsem mu neublížil víc.“
Hess zvedl bradu, vzdorný jako Soren, ale jeho nálada se třpytila modře. Hess se Perryho bál. Perry byl zbitý, neozbrojený, bosý, ale Hess měl přesto strach. [1]

[1] ROSSI, Veronica. Do Poklidné modři: Nebe 3. 1. vyd. Praha: Euromedia Group, k.s. – Knižní klub, 2014, 416 s. ISBN 978-80-242-4556-0. str. 256.