Když dívčí starosti vyústí v posedlost

Recenze

Vytvořeno 12. 1. 2015 2:00

Autor: Iveta Lužná

Posedlost Katherine Howeové zpracovává dvě skutečné události: známé čarodějnické procesy v Salemu a novodobou kauzu podivné nemoci studentek soukromé střední školy. Kromě podobnosti „příznaků“ zasažených dívek je v knize spojuje i totožné místo děje. Během děje vyplynou na povrch další souvislosti.

Dvě dějové linie autorka rozvíjí průběžně, střídá je, přičemž té současné věnuje více prostoru. Obě jsou vyprávěny ich-formou, zatímco však Ann Putnamová je ve středu dění a zcela přesně ví, o co tady jde, novodobá Colleen pozoruje události kolem sebe s odstupem a nepochopením, aspoň ze začátku.

Ve starší lince Howeová předkládá ukázkový příklad historického románu. Pracuje s reálnými historickými postavami, které se účastnily procesů, pokouší se rekonstruovat události na základě dobových dokumentů, pracuje s výpověďmi zúčastněných, některé přímo vkládá do úst svým hrdinům. Její vyprávění plyne bez zadrhávání, přináší i dostatek napětí, nejste-li zrovna znalcem této historické události. Zvolená interpretace dění, zosobněná v pohnutkách činů vypravěčky Ann Putnamové a ostatních posedlých dívek, působí logicky a věrohodně.

Abby se zatím tiskla k oknu, s tvářemi na skle. Dlouhé černé vlasy jí v zacuchaných pramenech splývaly po zádech. Držela se křečovitě parapetu. Viděla jsem, jak se jí šlachy v krku napínají.
„Já poletím“ křičela. Chtějí, abych letěla! A já odsud odletím, i kdyby to mělo být na ten jejich odporný sabat! Poletím, jen když už mě nechají na pokoji!“ [1] 

Trochu horší je to s mladší dějovou linkou, místy zdlouhavou. Problém není v nedostatku napětí – záhadná nemoc, která zachvátila Coleeninu střední školu, se stará o dostatek zvratů v ději, přináší tajemno svého původu, který nikdo nedokáže odhalit, a celé vyústění příběhu je nakonec dost nečekané. Po nějaké době se však tok děje začne malinko zadrhávat prostě proto, že vypravěčka uvažuje pomaleji než čtenář, jemuž byla ke srovnání dána historická linka. Než se k ní Coleen konečně dopracuje, začne hledat souvislosti mezi Salemem a svou školou a přijde se svou „překvapivou“ hypotézou, má čtenář díky Anninu vyprávění už tak sto stránek jasno. Naštěstí toto dlouho očekávané vysvětlení není závěrečnou pointou příběhu, takže čtenář není ochuzen o všechny nečekané zvraty.

Jinak je novější příběh dostatečně napínavý, aby to čtenáře zabavilo a navnadilo na hledání příčiny záhadné nemoci. Prostředí soukromé školy a mediální pranice o podivný případ okořeňují běžné problémy středoškolaček, mezi nimiž nechybí starosti se školou, přátelstvím a láskou.

Vtom chaos v kapli prořízl další výkřik a všechny jsme se s rostoucí panikou otočily tím směrem. Další holka, tentokrát ze třeťáku, upadla na záda, ruce a nohy jí škubaly  do vzduchu, hlava bušila do podlahy, z otevřené pusy se jí řinuly nesmysly. Její kamarádky na ni s hrůzou koukaly. Dívčiny nohy tloukly tak prudce do lavice, až z ní odletovaly dřevěné třísky a padaly na dlaždice. [2]

Se závěrem je tu však ještě jedna potíž, ležící mimo samotný text románu. Ze srovnání s doslovem kniha působí, jako by se autorka při psaní nemohla rozhodnout mezi různými interpretacemi záhadné nemoci: uvádí řešení své vlastní, vycházející ze znalosti salemských procesů, oficiální rozřešení skutečného případu, a pak jedno fiktivní, iracionální, které je možná efektní, ve výsledku však anuluje záměr, se kterým dle svých slov knihu psala. Z románu samotného to patrné není, tam jsou domněnky domněnkami a řešení je jen jedno, není z něj však patrná ani autorčina snaha upozornit na stres, jemuž jsou dnešní dívky vystaveny, či jiné věci uvedené v doslovu.

Sama o sobě je Posedlost až na uvedenou výtku k předvídatelnosti napínavá, zpracovává zajímavou historickou etapu i mladistvé strasti současníků a poukazuje na paralely mezi historií a nynějškem.

Historická linie vyprávění nejspíš získává na tom, že jí bylo dáno jen tolik prostoru, kolik bylo možné na základě dohledatelných pramenů, zatímco současná linka, kde se Howeová zabývá příběhem fiktivní dívky s všemožnými stránkami jejího života, trochu zaostává za paralelním jednodušším vyprávěním, a to přesto, že je vlastně napínavější, protože založené na méně známé události.

[1] HOWEOVÁ, Katherine. Posedlost. Vyd. 1. Praha: Fortuna Libri, 2014, 432 s. ISBN: 978-80-7321-911-6. Str. 237.
[2] Tamtéž str. 74.