Ztracená brána: Kniha drsnější, než byste čekali

Recenze

Vytvořeno 13. 1. 2015 2:00

Autor: Lucie Sigmundová

Velký mág sci-fi a fantasy knih Orson Scott Card opět přišel s další sérií o dospívajícím hrdinovi. Jmenuje se Danny, pochází ze starobylé rodiny Nordů a bude mít svou vlastní trilogii, ve které se bude muset poprat s faktem, že je největším mágem bran v dějinách světů. A že jej vlastní rodina chce zabít. A nejen ona.

Jak už bývá u Orsona Scotta Carda dobrým zvykem, znovu se pustil do časově i prostorově rozsáhlého příběhu. Jen první díl Ztracená brána mapuje pět let života dospívajícího Dannyho a prostředí dvou odlišných světů, Mittlegardu (tedy Země) a Westilu. Ztracená brána má proto za úkol především seznámit čtenáře s Dannym a pravidly hry, která se pravděpodobně bude zběsileji odehrávat až v dalších dílech. Danny má totiž moc, jakou žádný mág z obou světů ještě nikdy neměl. Protože však byl ve vlastní rodině považován za bezcenného, nikdo ho s ní nenaučil zacházet. A tak Danny, přestože se může v okamžiku přenést kamkoli, prodlévá jen na několika málo místech, učí se metodou pokus-omyl a spolu se čtenářem pomalu přichází na to, jak věci vlastně fungují. V případě Ztracené brány tedy všechno od druhé poloviny knihy plyne v poklidu a žádné zběsilé souboje či úprky se nekonají. Což samozřejmě samo o sobě není špatná věc. Ale popořadě.

Danny pochází z rodiny, která na Mittlegard přišla kdysi dávno z Westilu. Před mnoha staletími totiž mezi světy existovaly brány. Klany ovládající magii jimi procházely a nechaly se na Zemi uctívat jako bohové. Ve svých jménech rozpoutávaly mezi lidmi války, navzájem se vyvražďovaly a získávaly nové věřící stoupence. Jenže poslední velký mág Loki všechny brány uzavřel a rodiny uvízly na Mittlegardu, který ani po staletích nepřijaly za svůj domov. Slábnoucí a postupně degenerující klany mezi sebou uzavřely mír, který podmínily dohodou: pokud se někomu narodí nový mág bran, bude toto dítě zabito, aby žádná z rodin nezískala nad ostatními výhodu. A mágem bran, tím nejmocnějším druhem, je právě Danny. Když jsou jeho schopnosti ve třinácti letech odhaleny, nezbývá mu, než utéct. Kluk, kterého v izolovaném prostředí rodiny odstrkovali malí i velcí, se poprvé setkává s obyčejnými lidmi, zaplete se do krádeží a vraždy, až se nakonec setká s dalšími mágy žijícími mimo rodiny. S jejich pomocí se učí ovládat svou moc a současně žít nenápadně mezi „obyčejnými“.

Po čase se objevuje i vyprávěcí linka z Westilu, která je znatelně dospělejší. Zde sledujeme dění na královském dvoře z pozice Hněta Chleba, který se jednoho dne vyloupne z kůry stromu a zaplete se do intrik té nejvyšší úrovně. Král, královna, jejich milenci a všudypřítomní špehové a rádci se vzájemně vraždí, podvádějí a všichni, včetně Hněta, osnují brutální plány pomsty.

Kniha se žánrově dá zařadit do young adults fantasy, a právě mladé dospívající publikum je její jasná cílovka. Nejde jen o samotný příběh a věk hrdiny, ale i o jeho postupnou psychologickou proměnu. Je nepřehlédnutelně výchovná. Danny se z třináctiletého nespoutaného (až se chce říct frackovitého) dítěte dostává v patnácti do romantické polohy chlapce, který získá nové rodiče a sní o přátelích a dívce. V šestnácti pak touží dospět v uvědomělého muže.  Jakkoli se zpočátku může jeho cesta zdát jako oslava života na cestě a cool opovrhování autoritami, nakonec se Danny přece jen dostane na tu jedinou správnou, vyžadovanou cestu.

Ztracená brána je ale vulgárnější a drsnější dílko, než byste čekali. V rámci žánru obecně samozřejmě. Z perspektivy dosavadní tvorby Orsona Scotta Carda to zas tak nepřekvapí. Card se nebojí postavit čtenáře před sex, násilí a brutalitu.

Třináctiletý Danny krade, setkává se s překupníky a sám zprostředkovává smrt. I když si nad tím jako nevinný chlapec myje ruce, že jen pomohl jiným přežít. Kniha tak podivně skřípe, protože z podobných zážitků se Danny propracovává k onomu hodnému chlapci, který druhou polovinu knihy tráví škádlením spolužáků ve škole, zatímco děj stagnuje na jednom místě.

A naopak čím vychovanějším se Danny stává, tím větší drama se odehrává ve Westilu. Nejenže si na královském dvoře všichni usilují o život, ale velkou roli tu hraje i sex jako součást mocenských intrik. Postavy jsou dost nejednoznačné a těžko se mezi nimi hledá vůbec někdo, komu by šlo fandit. Pokud jste četli recenzi na Říši (zde), mohli jste si povšimnout, jak O. S. Card pracoval s rozdělením postav na hrdiny a padouchy. I když se jedná o dvě nesrovnatelné knihy, nelze nepodotknout, že vedle mnohovrstevnatosti westilských občanů, a koneckonců i vedle osazenstva Mittlegardu, vypadá hrdinská armádní jednotka z Říše jako partička Rychlých šípů.

Takže jak ohodnotit Ztracenou bránu? Máme zde pět let, dva světy, dva hrdiny a spoustu neslučitelných prvků, které nedrží pohromadě. Zatímco Danny objevuje sám sebe a začíná řešit dívčí výstřihy, na Westilu se bez větších cavyků mučí děti i dospělí. Kde Danny ztrácí, Hnět nabírá na dechu a naopak. Jednotlivé linie se co do atmosféry vzájemně ruší, než aby se podporovaly. Ztracená brána vypadá jako kniha, do které se prostě vedle sebe naskládalo několik oblíbených témat bez (zatím) větší soudržnosti. Je na ní hodně vidět, že se jedná o první díl trilogie a že si jen připravuje půdu na to, co přijde. Místy je vyprávění nechutné, jindy šokuje nebo se neděje vůbec nic. Danny i Hnět jsou zvláštní hrdinové, nejsou vyloženě líbiví ani hrdinští a nejsou pro každého. Potřebujete se naladit na stejnou notu, abyste jim mohli začít fandit a „začíst se“, což bude záležitost jen užší skupiny literárního publika.

Ano, psal to velký Orson Scott Card, jehož sláva Enderovy hry sahá až na pole filmu. Ale tahle kniha přece jen nedokáže zaujmout ve stejné míře. Problémem - kromě nesoudržnosti - bude i motivace jednání jednotlivých postav, která je vysloveně špatná. Ačkoli existuje na sto jiných míst či způsobů, které by hrdinové mohli využít, oni si musí na základě chatrného odůvodnění vybrat ten jediný, kterým se vystaví nebezpečí. Špatně se čte příběh o prchajícím Dannym, když zároveň přemýšlíte, jak je možné, že třináct let nikomu nedošlo, že je mág bran. Ačkoli nese právě všechny ty znaky, které jsou u mágů bran obvyklé. Těžko lze uvěřit situaci, kdy vedlejší postava přesvědčuje Dannyho, jak moc jej rodiče milují a jak jsou hrdí, když mu vzápětí poví, že jej hodlají zabít. Pokulhávající logiku rodin možná ospravedlní degenerace v průběhu staletí, ale těch motivačních a logických nedostatků je zde taková spousta, že je nelze přehlížet.

Jak bylo ale napsáno v úvodu, Ztracená brána je první díl trilogie Mither Mages a jejím cílem bylo uvedení čtenáře do vnitřních pravidel knižního světa. Uvidíme, jak se Danny se svým osudem vypořádá v následujících dílech. Příslib problémů a mocného nepřítele by tady byl.

CARD, Orson Scott. Ztracená brána. Plzeň: Laser-books, 2014. Style. ISBN 978-80-7193-378-6.