Trafikant Sigmunda Freuda

Recenze

Vytvořeno 15. 1. 2015 2:00

Autor: Petra Šmejdová

Příběhů o tom, jak šel Honza do světa, existuje nespočet. Co když se ale takový Honza, říkejme mu Franc, vydá z rodné Solné komory až do Vídně, kde ho na jeho cestě doprovází trafikant Otto Trsnjek, namísto kouzelného dědečka mu radí Sigmund Freud, princezna mu zlomí srdce a místo s drakem musí bojovat sám se sebou? Kniha Trafikant rakouského spisovatele Roberta Seethalera vypráví příběh o setkání neobyčejných lidí se zdánlivě obyčejnými a vy na konci ani nebudete vědět, který byl vlastně který.

Přiznám se, že jsem zprvu autora podezřívala, že Freuda do příběhu narafičil záměrně z důvodu čtenářského zájmu. Zpočátku v knize zmínky o slovutném profesorovi působí trochu programově a samoúčelně, jako by se Franc ve Vídni zkrátka nemohl potkat s jinou osobností. Po několika stranách jsem se dostala do rytmu příběhu a Sigmunda Freuda už vnímala jen jako vedlejší, přesto osudovou postavičku.

„To byl profesor Sigmund Freud,“ řekl Otto Trsnjek a se zasténáním sklesl zpět do křesla.
„Ten cvokař?“ uklouzlo Francovi a v jeho hlase byl slyšet malý úlek. O Sigmundu Freudovi už samozřejmě slyšel. Zprávy o profesorovi se mezitím dostaly nejen do nejodlehlejších koutů zeměkoule, nýbrž dokonce i do Solné komory, kde u místních obyvatel vyvolávaly většinou spíše nejasné představy. Řeč byla o všelijakých temných pudech, o sprostých vtipech, o pacientkách, které vyjí jako vlk, a o nehorázném obnažování v soukromé ordinaci. [1]

Příběh dospívání mladíka France Huchela se ze vzdálené perspektivy může zdát banální. Robert Seethaler však svou hlavní postavu posílá v roce 1937 do Vídně, centra rakouského politického i společenského dění, a nutí tak hocha dospět rychle a nevybíravě. I když se totiž Franc vydává za humna, změna prostředí je pro něj natolik výrazná, že jde o putování shodné s onou cestou do světa. Franc míří do učení k trafikantovi Otto Trsnjekovi, který ho přiměje číst pravidelně noviny, rozlišovat kvalitní kuřivo a znát tajná přání zákazníků trafiky stojící na Währingerstrasse.

Mladík sedává v trafice u dveří, čte noviny a pomáhá trafikantovi obsluhovat příchozí hosty. Každý, s kým se Franc setká, ho přiučí v jiné oblasti lidského života. Otto Trsnjek poučí France o nebezpečnosti nacismu a postavení Židů ve společnosti, profesor o lidských potřebách, česká dívka Anežka o lásce, sousedé o zradě i oddanosti, vojáci o bolesti a smrti.

A v trafice se také Franc poprvé setkává se Sigmundem Freudem, s jedním z nejméně pravděpodobných zákazníků trafiky. Ale nebojte. Franc nezačne docházet na legendární pohovku a ani nebude vystaven psychoanalytickým zkoumáním. Freud se drží zkrátka, protože je tu už zachycen jako starý člověk ostřílený životem, který k radám mladému hochovi nepotřebuje žádné teorie.

Na Francově osudu sledujeme vývoj chlapce v uvědomělého mladého muže, který si je jist životními hodnotami. Z nanicovatého povaleče od Atterského jezera se stává nakonec mužem činu, který se dokáže postavit za svou věc. Robert Seethaler čtenářům nepředkládá žádné složité drama. Pro celkem snadno uvěřitelný životní příběh jednoho rakouského kluka si vybírá jednoduché prostředky. Kniha Trafikant je psaná srozumitelným a přímočarým jazykem. Tento příběh si nepotřebuje na nic hrát, nechodí kolem horké kaše. Je to jeden z těch příběhů s plíživým tušením nevyhnutelného konce, kvůli kterému čtete dál, i když už nějakou dobu víte, jak se věci mají. Autor nenabízí otevřený závěr, do kterého si doplníte happy end, tragédii či vyšumění do prázdna. Ač máme často jako čtenáři tyto kličky rádi, v tomto případě stejně jako já uvítáte, že autor zbytečně nekličkuje.

[1] SEETHALER, Robert. Trafikant. 1. vyd. Praha: Argo, 2014, 176 s. ISBN 978-80-257-1239-9.