Téma Jidáše v povídkách Jiřího Bigase

Recenze

Vytvořeno 10. 2. 2015 2:00

Autor: Jiří Lojín

Jiří Bigas pro inspiraci nechodí daleko. Vystačí si s nedávnou českou historií a spolu s autory podobného ražení dokazuje, že i v ní lze nalézt celou řadu příběhů, stojících za literární zpracování. Jeho nejnovější kniha Zatracení doplňuje tituly Vrahovice 119 a Supl do dosavadní trilogie označené jako Paměti bezpráví. Do minulých let se vrací i jinými díly, například knihou Cochcárna.

V knize Zatracení nalezneme pět rozsáhlých povídek chronologicky se dotýkajících charakteristických období novodobých českých dějin od konce druhé světové války po současnou dobu. Spojovacím článkem komponované sbírky je pocit viny. Postava Jidáše prostupuje všemi povídkami, tvoří hlavní filozofickou osu, jíž se stavba textů podřizuje. Pokládají důležitou otázkou - do jaké míry dokáže člověk ovlivnit směr, kam jej vlečou vnější okolnosti? Za vše hovoří motto: „Kdo z nás je bez viny?“

První povídka Gott mit uns čtenáře seznamuje s německým dezertérem. Otto Walla na sklonku druhé světové války využívá příležitosti a utíká domů. Jde o sudetského Němce, pro něhož válka rozhodně neznamená splnění tužeb po národním sebeurčení. Schován v lese blízko rodné vesnice pozoruje, jak se v ní střídají vojska - po německém americké, posléze ruské. Po odsunu rodičů zůstává sám. Autor připomíná méněcenné postavení sudetských Němců v rámci německé armády i to, že lidé jako Otto neměli na výběr a museli narukovat. Z této stránky je vina Otto Wally velmi relativní. Je však nutno podotknout, že mnoho sudetských Němců vítalo Hitlera jako osvoboditele a nelze je šmahem všechny vnímat jaké nevinné oběti historických událostí.

Kolchozní mesiáš se odehrává v době nucené kolektivizace, dnes už vnímané jako dobu násilí, cílené likvidace statkářů a státem posvěcených zločinů. Agitátor Karel používá k dosažení svého cíle všechny prostředky. Jidášem může být v tomto případě kdokoliv - Karel, zrazující lidi, mezi kterými žije, nebo statkáři ze strachu vstupující do družstva.

Zatracený syn přechází k druhé generaci komunistů zakládajících Československou socialistickou republiku. Vladimír stojí mezi svým otcem, který ho vychoval ve víře v komunizmus, a mezi realitou. Jeho protikladem je bývalý spolužák Kryšpín, který se nebojí otevřeně mluvit o všech problémech a nehledí na následky. Také ve Vladimírově případě je velmi těžké jednoznačně ztotožnit některou postavu s Jidášem. Povídka působí neuspořádaným dojmem, vrací se do minulosti, hned zase do přítomnosti, některé repliky se opakují. Pokud jde o autorův záměr, pak jeho důsledky nejsou příliš šťastné.

Na přelomu starého a nového režimu se odehrává povídka Pokoušení Petra Skály. Verbování spolupracovníků StB se stalo častým tématem české literatury a samo o sobě už není přínosné. Petr Skála má k Jidášovi ze všech hrdinů sbírky asi nejblíže. Upisuje se se zcela jasným vědomím toho, co dělá, a pod minimálním nátlakem. Omluvou není ani skutečnost, že by totéž udělala většina lidí.

Jidášův konec se v názvu k této biblické postavě hlásí nejotevřeněji, narážky vesničanů na Jindrův odchod z vesnice jako „jidášství“ se zdají velmi přitažené za vlasy. Ovšem jeho vlastní pocit, že zapřel rodinu proto, aby mohl studovat, je velmi autentický.

Jiří Bigas preferuje v povídkách er-formu, klidné vnitřní monology, bilancování, vedoucí ke konečnému verdiktu. Texty opět otevírají problematiku křivd minulosti, které nebudou nikdy promlčeny. Literárně však byly zpracovány tolikrát, že čtenář bude patrně čekat něco víc, něco, co by témata posunulo trochu dále. Minulost však nelze škrtnout, tlustá čára není řešení, přestože se po ní mnohokrát z mnohých důvodů volalo.

BIGAS, Jiří. Zatracení. 1. vyd. Praha: Zlatá rybka, 2014, 220 s. ISBN 978-80-905946-0-9.