Podivuhodné a krásné soužení Avy Lavender

Recenze

Vytvořeno 1. 2. 2015 2:00

Autor: Lucie Šimková

Mnozí z nás aspoň jednou ve svém životě snili o tom, že jsou výjimeční, že díky své odlišnosti vyčnívají z davu. Jaké to ale je být skutečně jiný? Je to dar, nebo prokletí? Leslye Waltonová ve svém debutu Podivuhodné a krásné soužení Avy Lavender pohlíží na svět z perspektivy dospívající dívky, která kvůli své anomálii musí čelit strachu a nenávisti svého okolí a jediné, co si přeje, je být úplně normální.

Ava Lavenderová by mohla být obyčejnou teenagerkou, kdyby se nenarodila s kropenatými ptačími křídly. Přestože se ji i jejího bratra Henryho (Avino dvojče) snaží jejich matka Viviane izolovat v chráněném vakuu domu, ve kterém žijí s babičkou Emilienne a podnájemníkem Gabem, nevyhne se Avě to, čemu se nevyhne žádné dospívající děvče – lásce a volání zakázaného.

Můj příběh stejně jako ty vaše začíná mou minulostí a rodokmenem. [1]

Ava se ve svém vzpomínkovém vyprávění snaží dobrat odpovědi na otázku, kým je a kým by byla, kdyby se osudy jejích předků ubíraly jinými cestami. Nakolik tedy může být lidský život ovlivněn osudem jiných a nakolik jeho vlastní osud určuje osudy druhých? Proto Podivuhodné a krásné soužení Avy Lavenderové není jen příběhem jedné stěžejní postavy, ale rovnou tří (plus několika epizodních) postav. Samotné vyprávění začíná narozením babičky Emilienne a jejích sourozenců, pokračuje narozením Aviny matky Viviane a na to plynule navazují Aviny vlastní vzpomínky na dětství a dospívání, které vrcholí osudovou událostí, jež  navždy změní život nejen Avy, ale i Emilienne a Viviane.

Celý příběh jako by se točil kolem nešťastné lásky. V anotaci knihy se dočteme, že pošetilá láska visí nad rodinou Rouxovou jako Damoklův meč – se zlomeným srdcem žijí Emilienne i Viviane, kvůli lásce umírá Emiliennin bratr Renné, její sestra Margaux (ta volí smrt ve chvíli, kdy porodí své dítě a vyjde najevo, že otcem je Emiliennin snoubenec) i nejmladší Pierette,– která se z lásky mění v kanárka a nakonec také umírá. Dokonce i Emiliennina matka umírá steskem po svém manželovi Beauregardovi, o kterém se všichni domnívají, že utekl s cizí ženou (pravda je však taková, že on sám byl zabit z žárlivé lásky, jsa podobný svůdci řezníkovy manželky).

Ale spíš než láska trápí Rouxovy-Lavenderovy jiné, mnohem horší prokletí. Jejich odlišnost. Všichni dostali do vínku něco, čím vyčnívají z davu – ať už je to nadání, do očí bijící krása či tělesná anomálie. Jak žít ve světě, který jakákoliv vybočení neakceptuje?

Na ty, kteří jsou jiní, číhá nebezpečí za každým rohem. A co byla naše rodina – já s křídly, Henry s němým jazykem a matka se zlomeným srdcem – než skupinka podivných bytostí? Zůstávali jsme (…) na našem kopci, zahalení pláštěm babiččiny pověsti (…). [2] 

Avino vyprávění v sobě především implikuje příběh o hledání sebe sama, o překročení hranic mateřského bezpečí, boření vlastního strachu a strachu jiných, čelení předsudkům, konvencím a nenávisti. Kam se až musí osud jednoho člověka ubrat, aby dokázal proměnit budoucnost nejen svou, ale i lidí, kteří jej doprovází či mu jen náhodou protnou na malou chvíli cestu? Příběh Avy Lavenderové a její rodiny představuje úžasný propletenec lidských životů.

Autorka ve své prvotině graciézně pracuje nejen s motivy, ale i s postavami. Všimněme si, že v postavách Emilienne a Viviane jako by se historie točila v začarovaném kruhu. Obě prožívají hořké zklamání v lásce a obě se po svých zkušenostech uzavírají do ulity, do které odmítají vpustit jakéhokoliv jiného muže. Dva muži je odmítají kvůli jejich „podivínství“ – oba je však milují natolik, že se jejich životy bez nich obrací ve frašku. Dokonce i sokyně Emilienne a Viviane mají podobné osudy. A nakonec se Emilienne i Viviane rozhodují už do svého srdce nevpustit žádnou lásku, ani lásku ke svým dětem (což se jim přes veškerou snahu nepodaří).

Až Ava narušuje tento stereotyp postav. Nejen tím, že zatímco její babička s matkou jsou zvláštní povahově, obě totiž mají určité nadání (Emilienne je typ ženy, která souzní s přírodou, rozumí jí a dokáže její sílu využít nejen ve svůj prospěch – proto ji lidé v Seattlu nazývají čarodějnicí, Viviane má dokonale jemný čich, díky kterému dokáže vycítit i emoce), tak i co se lásky týče. Avinu víru v lásku (která jí nakonec zachrání život) nedokáže nalomit ani fanatický Nathaniel Sorows, který zvráceně zbožňuje svou představu Avy coby božské bytosti. Za to, že je ve skutečnosti jen obyčejnou dívkou, zaplatí Ava téměř svým životem. Ale právě tento boj o holý život je katalyzátorem osudů nejen tří hlavních protagonistek. Blízká hrozba smrti je katarzí celé knihy. V důsledku působí na postavy obrodným účinkem. Dokáží prohlédnout svou minulost, udělat za ní tlustou čáru, aby jim jejich budoucnost mohla zároveň přinést nový začátek. Emilienne a Viviane se smíří s minulostí, aby se jedna mohla opět stát mladou dívkou a odejít mezi své sourozence, kteří (všichni mrtví) ji celý dospělý život pronásledovali a čekali, a aby druhá mohla dát šanci skutečné a pravé lásce. Sama Ava konečně přijímá sama sebe, chuť žít i ve světě, ve kterém nikdy nebude tak úplně normální.

Autorka ale nekladla důraz jen a pouze na hlavní postavy a krásně, s citem pro detail prokreslila i vedlejší či epizodní protagonisty – věnuje jim vždy pár odstavců, díky kterým odhalíme jejich minulost, a buď pochopíme příčiny jejich jednání, nebo naopak prohlédneme absurditu jejich přítomnosti (viz. mládí a dospělost paní Griffithové). Především na vedlejších postavách spisovatelka zachycuje i smýšlení malého světa na Pinacle Lane (potažmo ve společnosti všeobecně), která obklopuje ženy Lavenderovy.

Díky Podivuhodnému a krásnému soužení Avy Lavender byla Leslye Waltonová nominována na novou královnu magického realismu. Po přečtení její knihy musím konstatovat, že ne bezpředmětně. Její hra s bizarními detaily a motivy, které tvoří naprosto samozřejmou součást reality jejího světa (přítomnost mrtvých sourozenců Emilienne, přeměna Pierette v kanárka…), vtáhne čtenáře do děje tak, že ani on sám se nad vším, co odporuje reálnosti a logice, nepozastaví. A naopak všední život je vnímán jako báječné a neopakovatelné dobrodružství. Minulost se prolíná s přítomností a společně se vlévají do budoucnosti.

Leslye Waltonová sice na první pohled nenabízí dech beroucí čtení, ale v jádru se skrývá silný příběh o lásce, touze a sebehledání. Rozhodně si z něj odnesete alespoň jeden poznatek, a to ten, že žít obyčejný život je vlastně tak výjimečné.

[1] WALTONOVÁ, Leslye. Podivuhodné a krásné soužení Avy Lavender. Vyd. 1. Praha: CooBoo, 2014, 280 s. ISBN 978-80-7447-625-9. Str. 10.
[2] Tamtéž str. 126.