Pod křídly Cthulhu

Recenze

Vytvořeno 18. 3. 2015 2:00

Autor: Jiří Lojín

H. P. Lovecraft se stal jedním ze spisovatelů, již dosáhli světového věhlasu v oblasti, kterou mnoho lidí nepovažuje za umění v pravém slova smyslu. Pravdou je, že ač se sci-fi a horor odsouvá na okraj umění, celá řada umělců se Lovecraftem rádo nechalo inspirovat a okouzlit. Povídková kniha Černá křídla Cthulhu je jen jedním drobným příkladem, jak Lovecraft ovlivňuje spisovatele i v současné době.

Stopy inspirace Lovecraftem lze malézt v dílech mnoha umělců a nejedná se jen o ty literární. Nebýt Lovecraftova vlivu na H. R. Gigera, možná by filmový Vetřelec vypadal úplně jinak. S. T. Joshi, americký literární vědec a spisovatel indického původu, sestavil sbírku ze současných lovecraftovských povídek. S. T. Joshiho můžeme považovat za odborníka na slovo vzatého, publikoval celou řadu studií týkajících se nejen H. P. Lovecrafta, ale také weird, hororové a fantastické literatury, a s touto literaturou spojil i svůj další profesní život. Sbírka Černá křídla Cthulhu obsahuje jednadvacet povídek autorů hlásících se k lovecraftovské tradici, ilustrujících, jakými různorodými způsoby lze k poctě klasika žánru přistupovat.

Knihu uvádí rozsáhlý komentář editora S. T. Joshiho, v němž rozebírá podstatu díla H. P. Lovecrafta a jednotlivé povídky své sbírky. Není potřeba přílišné nadsázky, abychom konstatovali, že tato kapitola obsahuje vše, co by mělo být napsáno v dobré recenzi. Jediným rozdílem je jistá tendenčnost, u autora výboru zcela pochopitelná. Pohled nezaujatého čtenáře může být zcela jiný.

Základním spojujícím tématem povídek se samozřejmě stala hrůza vyvolaná nebezpečnými neznámými entitami, převážně slizkými chapadlovitými objekty, předměty podivných kultů. Velkým problémem je styl, jaký někteří autoři zvolili. Obrovskou devizu hororů představuje budování atmosféry napětí a strachu. V současné době se na to hodně zapomíná a atmosféru tak, zvláště v amerických filmech, nahrazuje bezduchá řezničina. Zdá se však, že někteří z autorů povídek sbírky Černá křídla Cthulhu spletli postupné vytváření atmosféry s rozvláčností na samé hranici čtenářovy trpělivosti. Lovecraft rozhodně nepsal akční texty nabité dějem od prvních řádků, ale patřil do jiné doby, navíc i rozlehlý úvod byl v jeho případě funkční. Je zajímavé, že S. T. Joshi ve svém úvodu poukazuje na nesmyslnost kopírování Lovecraftova stylu, přesto do své sbírky zařadil i povídky popírající jeho vlastní správné postřehy. Můžu jmenovat například Přízrak nad Providence od Jonathana Thomase. Na mnoha stránkách se děje nepůsobivé nic, ústící do potenciálně akční scény, kterou autor dokáže podat tak nudně, že přichází vniveč.

Někteří autoři se vracejí k lovecraftovskému malíři Pickmanovi, posouvají jeho mystickou posedlost dále, rozvíjejí a modifikují původní postavu H. P. Lovecrafta. Autor, vzdávající hold svému oblíbenému spisovateli, zvláště pokud jde o tak kultovní osobnost, jakou Lovecraft bezesporu je, se ocitá ve velmi ošidné situaci. Kopírování stylu patří mezi nejhorší způsob, vedoucí k podezření z plagiátorství. Zásluhou autora není schopnost psaní určitým stylem, ale originalita.

Naštěstí ve sbírce Černá křídla Cthulhu není o originalitu nouze. Podle mne však dopadají lépe povídky kratší, psané svižnějším tempem. Nejde o to, že v současné době nemají čtenáři trpělivost ponořit se do delších textů, to by nebyl Lovecraft i dnes tak populární, avšak současným autorům není takový způsob vlastní, spíše se do něj stylizují. Záhadná záležitost Adama Niswandera nepostrádá nápad, švih ani humor.

Nápad kombinovaný s působivou atmosférou charakterizuje zdařilou povídku W. H. Pugmira Obyvatelé Strašidlesa. Velmi vtipně působí i Korespondence Camerona Thaddea Nashe od Ramseye Campbella. Postupná změna vztahu grafomana ke svému idolu Lovecraftovi vyplývá z datovaných dopisů, působí jednoznačně reálně a odráží chorobnou představu Nashe o svých vlastních schopnostech, převyšující kvality jeho Mistra.

Přijmout výzvu v podobě pocty uznávanému spisovateli na jeho vlastním kolbišti je riskantní a vyvolává především otázku, jak se k ní postavit. Je nutno si uvědomit, že hodnotit budou lidé, důvěrně s dílem H. P. Lovecrafta obeznámení, čtenář, pro nějž toliko nejlepší je dost dobré. Výsledky jsou jednoznačné. Každý pokus o nápodobu ztroskotává, vítězi, i když nejde o soutěž, jsou ti, kdo vsadili na originalitu.

JOSHI, S.T. Černá křídla Cthulhu: Jednadvacet povídek lovecraftovského hororu. 1. vyd. Plzeň: Laser-books, 2014, 416 s. Lase. ISBN 978-80-7193-385-4.