Smrtelná nemoc nazývající se život

Recenze

Vytvořeno 9. 2. 2015 2:00

Autor: Štěpán Cháb

Ruská literatura hledá v lidském nitru. Pitvá se v jeho duši. Pátrá po jiskře toho určujícího, co člověka dělá člověkem, a to většinou při popisu bídy a utrpení. Na pozadí materiálního nedostatku staví na piedestal lidskou velikost… pravda, většinou tlučenou lidskou nízkostí, ale takový už je život a literatura, která jej popisuje. Nejinak tomu je u knihy Existuje bytost odpornější než člověk?, kterou předložil světu k posouzení (údajně) nový Dostojevský, Vladimir Karlovič Kantor. Ruská literatura je vlastně jen taková červená knihovna lidské duše. A každá lidská duše je doposud nenapsanou ruskou literaturou. Každý v sobě toho Raskolnikova máme. Každý sem tam máme nucení chovat se jako kníže Myškin. A sem tam se v nás probudí i Galachov, jakési alter ego Vladimira Karloviče Kantora.

Pravdou je, že nebýt anotace, ani ve snu by mě nenapadlo Vladimira Kantora srovnávat s Dostojevským. Jediné, co Kantora s tímto velikánem ruské literatury spojovalo, byly časté zmínky a odvolávání se na něj. Jeho vhled do člověka?... ve srovnání s Dostojevským jako když si dítě staví na pískovišti bábovku, zastíněno geniálními tahy architekta, pod jehož rukama vzrůstají paláce.

Sám Kantor se, v tradici ruské literatury, snaží odkrývat lidskou duši, slupku po slupce, ale jeho psaní je silně zatíženo autorovou odborností, příliš preferovaným intelektem, snahou psát velikou literaturu. Odborník na Dostojevského se nemůže stát Dostojevským a Kantor odborníkem na Dostojevského je.

Tvrzení, že je Kantor pokračovatelem Dostojevského, mi přišlo mírně kontraproduktivní, protože srovnávání s velikány nutně snižuje porovnávaného. Velikosti velikánů je přeci jenom nesmírně těžké dosáhnout. Kantorův text byl příliš samoúčelný. Tzn., že jeho postavy byly předurčeny stát v připraveném ději, nežily v něm. V Dostojevského románech se postavy draly ze stránek do skutečného světa, draly se skrze zřítelnice čtenáře do života a žily tak, jak neumějí žít ani mnozí živí lidé. Nesrovnávejme se s velikány, pak vypadáme jako břídilové. To až historie ukáže, až ta řekne, zda jsme byli tím, či oním. Nutno dodat, že Kantor je s Dostojevským srovnáván, nesrovnává se s ním sám.

Ale nešť.

Kniha Existuje bytost odpornější než člověk? před čtenáře naservíruje tři spolu související a na sebe mírně navazující novely. Velmi důležitým prvkem v Kantorově psaní je střet tradičního Rusa s novým Rusem, který se, s mírným pohrdáním ke všemu ruskému, orientuje spíše na Západ, do Evropy a Ameriky, za penězi, za slávou, za budoucností ve světle ramp. Ukazuje, že právě západní styl života, jeho otupující přísun potlesků, zcela ničí onu pověstnou ruskou duši, onu literaturou na piedestal vyzvednutou bídu těla. Nikoliv, a to je důležité, nikoliv pod zhoubným vlivem komunistické doktríny, ale s pohledem odtažitým, sledujícím a hlavně spatřujícím. Kantor na mnoha místech, a s ohledem na současnou politiku a sankce uštědřované Rusku je to obzvláště zajímavé, hledá, pokouší se hledat, nějaký střed mezi ruskou cestou a cestou západní. Protože tuší, vidí, že Západ, ač materiálně zajištěn a z pohledu Rusů v blahobytu, se stává prázdným… ne, lépe, vyprázdněným. Vidí, že Západ ztratil cíl, ideu, vizi, chuť žít. Nutno dodat, že Kantorovy postavy v novelách hledají novou cestu, ale až nekriticky adorují Rusko a jeho cestu. Západ je, podle postav novel, prohnilý a bere Rusku jeho lidi, kteří mu právem patří. Nu, proč ne. Také pohled na věc.

V knize dochází ke střetu mezi hrubou silou a intelektem. Mezi zpohodlněním a opravdovostí života. Bezcitností a jistého druhu uskuhraností, vtlačení se do role oběti. Kantor naráží na běsné mládí, které pohrdá stářím, kdy je upřednostněn zájem o materiálno před člověkem a jeho životem. V mnohém měl Kantor pravdu. V mnohém se točil kolem témat, která nás, naši civilizaci, začínají tlačit, ničit naši společnou cestu. S hrůzou popatřoval na šílený ryk jedinečnosti, který, ač je v lecčems prospěšný a hodnotný, zapomíná na to, že člověk je bytost společenská a jedině od společnosti odvislá.

Ano, a zbývá zodpovědět jednu otázku. Existuje bytost odpornější než člověk? Ano, existuje. Je jím člověk, který si myslí, že není odpornější bytosti než člověk.

KANTOR, Vladimir Karlovič. Existuje bytost odpornější než člověk?. Vyd. 1. Praha. Rybka Publishers, 2014, 156 s. ISBN 978-80-87950-08-1.