Hledání smyslu bytí v lůně přírody

Recenze

Vytvořeno 13. 2. 2015 2:00

Autor: Štěpán Cháb

Slova vyčtená z horských úbočí, myšlenky, které se vtělily do stránek při pohledu ze skalního vrcholu, v okamžiku, kdy je člověk tak, tak blízko oblakům, tak blízko vesmíru a tak daleko od obyčejného života s obyčejným hrazením připojištění a placením daní a chozením na splachovací záchod. Kdy je člověk ukryt před prázdnotou moderního světa a pokouší se načerpat skutečného ducha tiché a obrovské přírody. Příběh poeticky jímavý, naplněný moudrostí člověka, jenž nechtěl prožít život svázán do kozelce civilizace. Kniha Padající hvězda od španělské horolezkyně a básnířky správného úchytu Miriam Garcíi Pascual.

Horolezectví je vášeň, výzva, horolezectví je boj. Ovšem pokud se k horolezectví přivine žena, jejímž krédem je dokonalé odpoutání od civilizace, nečeká na čtenáře v knize popis techniky lezení, nečeká jej ani několikastránkové pojednání o tom, kterak správně zatlouct skobu, aby se jeden nesvezl s osudem pod horu a neprožil tak svůj poslední a vpravdě nejhorší den v životě. Čeká jej literatura života, čeká jej pohled na snahu být a bytí si užít se všemi jeho dimenzemi. Čeká jej výlet do něčeho nepopsatelného.

Miriam García Pascual byla zvláštní dítko. Od 14 let začala lézt po skalách a už dávno před tím prolézala všechna možná úbočí poezie. Skloubila se tak u ní touha po přirozenosti, hledání svatého grálu v samotě a tichu. Vždyť horolezectví i básnictví, to jsou definice samoty a přemýšlení o existenci v té nejčistší podobě.

Alkoholismus, ledabylost a žebráctví jsou "přínosy" bělošské kultury, které se indiáni nemohou nikdy přizpůsobit. Význam slov jako pohostinství, slušnost a důvěra je dávno zapomenutý, ztracený s příchodem bělochů. [1]

Po úspěšném ukončení vysokoškolského studia autorka vyhrála horolezeckou soutěž (nutno dodat, že to byla jediná lezecká soutěž, které se kdy zúčastnila) a za utržené peníze vyrazila s přítelem do hor Severní i Jižní Ameriky, kde pobyli půl roku. O jednom týdnu této cesty pojednává kniha Padající hvězda. Je psána formou deníkových zápisů. Nebo spíše formou myšlenek, které autorce vytryskly v hlavě během putování.

Z textu jde cítit autorčina vášeň pro jazyk, pro jeho něhu a krásu, a zároveň vášeň pro téměř panenskou, nedotčenou přírodu. Dá se říci, že kniha je filozofií života, kdy se mezi všedními problémy horolezce na stěně promítají do stránek i úvahy o existenci, poznatky, které jsou často překvapivé a probouzející v čtenáři chuť vylézt na nejbližší vrchol, usadit se a zažít také, alespoň jednou, ono pobláznění ze samoty, z vnímání vlastního života přes brýle přírody. Jako Díogenés v sudu, poznat sebe, skrze návrat k podstatě žití.

Po vydání knihy v roce 1990 se autorka vydala navštívit indická horská úbočí. Jistě s sebou měla zápisník, tužku, jistě chtěla předat lidstvu další knihu naplněnou úctou k existenci. 25. května přišla zpráva, že se Miriam García Pascual ztratila. Po čase se zjistilo, že ji i jejího přítele zavalila lavina. A tak skončil život jedné výborné horolezkyně a básnířky života. Ve Španělsku se kniha Padající hvězda dočkala již osmého vydání a rozhodně není kupována pouze horolezci. Přesah knihy je příliš veliký, aby se stala jen ozdobou v polici společně s mnohem častěji používanými cepíny a lany.

Jenže život je právě teď a tady a cenou za svobodu jest samota, a být volný jako pták znamená i letět proti větru. [2]

PASCUAL, Miriam García. Padající hvězda. Vyd. 1. Brno. Montana, 2014, 72 s. ISBN 978-80-905912-0-2
[1] tamtéž, strana 13
[2] tamtéž, strana 28