Jane Marplová několikrát na scéně

Recenze

Vytvořeno 27. 2. 2015 1:01

Autor: Sabina Huřťáková Hašková

Nakladatelství Knižní klub na konci roku 2014 rozšířilo tzv. „černou řadu“ knih od Agathy Christie, a to o sbírku povídek s názvem Poslední případy slečny Marplové. Musím hned na úvod napsat, že slečna Marplová v nich rozhodně nevypadá, že by řešila své poslední případy. Snad až na jednu povídku, kde je po nemoci a novým případem se dostává zpět do kondice, je plná života, jiskrného humoru a trefných poznámek. Opět čtenáře baví svými výroky a ostatní postavy „ničí“ zdlouhavým přirovnáváním k případům svého strýce Henryho.

Šest povídek z této publikace vyšlo v několika sbírkách především v USA. Ve Velké Británii vyšly poprvé společně až v roce 1979. V roce 2002 je nakladatelství HarperCollins v Londýně poprvé vydalo v podobě, ve které se dostávají českému čtenáři do ruky dnes.

Útlá knížečka o cca 150 stranách obsahuje celkem osm povídek. V šesti z nich figuruje slečna Marplová. Poslední dvě jsou velmi odlišné a není to jen tím, že v nich oblíbená postava nevystupuje. Začnu nejprve jimi. Panna z krejčovského salonu je povídka, ve které se několik zaměstnankyň a majitelka krejčovského salonu podivují nad náhlou přítomností oblečené krejčovské panny, jakési loutky sedící pojednou na pohovce v salonu. Nikdo ji tam nedonesl a nikdo netuší, jak se tam mohla ocitnout. Aby byly ženy ještě více znepokojeny, začne se sama přemisťovat. Točí se kolem ní celá povídka a čtenář se vlastně příliš nedozví, co byla opravdu zač. V této povídce jsem měla neodbytný pocit, že není z pera Agathy Christie, nýbrž její současnice, Daphne du Maurier, jejíž styl vyprávění silně připomínala.

Také poslední povídka s názvem Výjev v zrcadle se podobala více Maurieriným příběhům. Hlavním hrdinou byl muž, který v zrcadle viděl podivný výjev – uškrcení mladé ženy. Nevěděl, zda ukázalo minulost, nebo budoucnost. A protože onu ženu zanedlouho potkal a zamiloval se do ní, varoval ji před nebezpečím, které spatřil. Obě povídky jsou naprosto odlišné od stylu, který je u autorky tak obvyklý, a rozhodně to byla příjemná změna. Ovšem příliš dobře nechápu, proč byly zařazeny do „posledních příběhů slečny Marplové“, když s ní neměly nic společného. Obě jsou od klasických detektivních příběhů odlišné nádechem jakéhosi nadpřirozena. I to už z Agathiných příběhů známe.  Nejvíce jsme si ho mohli vychutnat ve sbírce Smrtonoš.

Ve zbylých šesti povídkách jsem nacházela důvěrně známý a oblíbený styl autorky.  Ve všech vystupovala slečna Marplová, přesto autorka zvolila pokaždé odlišný způsob, jak oblíbenou hrdinku do případu zahrnout. V povídce Útočiště byla Jane Marplová požádána přítelkyní o pomoc s vyšetřováním záhadného úmrtí na schodech kostela. V Podivném žertu byla vyhledána mladými manželi, aby jim pomohla najít „poklad“. Jednalo se o dobře ukryté dědictví, které nebylo na první pohled k nalezení. Jane však svým důvtipem záhadu rozlouskla. Vražda krejčovským metrem byla typickým případem, kdy Jane využila skvělou znalost lidských povah a také vesnických vztahů. Případ domovnice byl napsán trochu netypicky. Zmínila jsem se o něm už v úvodu. Jane se zotavovala po těžké chřipce a neměla příliš chuti do života. Její lékař ji proto požádal, aby si přečetla jeho laicky napsaný text o vraždě, která se skutečně udála. Jane měla rozluštit výsledek. Lékař dobře věděl, že stará dáma získá opět chuť do života. Případ vzorné služebné se Jane téměř osobně týkal. Jednalo se o služebnou z její vesnice, kterou dobře znala. Věděla, že krádež, z níž ji obvinili, skutečně neprovedla. A tak se zaměřila na její zaměstnavatelky, stejně jako na jejich novou báječnou posluhovačku. Vyprávění slečny Marplové je poslední povídka, v níž je, jak už napovídá název, Jane hlavní vypravěčkou. Čtenář se dozvídá příběh podivného úmrtí manželky v ložnici, ze které jediné nezamčené dveře vedly přes spojovací chodbu k jejímu choti. Byl však vrahem on? I zde Jane svým důvtipem odhalila pravého vraha. Ostatně nic jiného bychom ani nečekali.

Přestože nejsem velkým příznivcem povídek, Christie dokáže svého čtenáře zaujmout krátkými příběhy stejně dobře jako romány. Může se zdát, že povídky budou mít stejný způsob vyprávění a začnou nudit, ale opak je pravdou. Každá je napsána jinak, každá je něčím originální. Nemůžu jinak, než nový povídkový soubor doporučit milovníkům detektivek, krátkých povídek i čtenářům Agathy Christie. Jistě budou mile překvapeni, tak jako já.

CHRISTIE, Agatha. Poslední případy slečny Marplové. 1. vyd. Praha: Knižní klub, 2014. ISBN 978-80-242-4674-1.