V objetí lásky

Recenze

Vytvořeno 23. 3. 2015 2:00

Autor: Dagmar Garciová

Máte rádi příběhy z dob, kdy v Anglii vládla královna Viktorie? Příběhy, které nepostrádají anglické gentlemany s jejich vybraným chováním? Příběhy plné lásky a komplikovaných vztahů? Ve Francouzově milence z pera Johna Fowlese toto vše naleznete a ještě mnohem více.

Ocitáme se v roce 1867 v jihoanglickém městečku Lyme Regis. Anglie zažívá zlatou viktoriánskou éru. Je to doba Ch. Darwina, A. Tennysona, T. Hardyho nebo D. G. Rosettiho. Charles Smithson, přírodovědec se zájmem o paleontologii, se zasnoubí s mladou dívkou z obchodnické rodiny, slečnou Ernestinou Freemanovou. Zdá se, že jejich lásce nic nebrání, až do onoho dne, kdy se Charles setkává se Sarah Woodruffovou. Nikdo jí neřekne jinak než milenka francouzského poručíka. Tato žena je obestřena závojem tajemství a Charles okamžitě propadá jejímu kouzlu. Ocitá se na tenkém ledě a zápasí se svou rozpolceností. Zvítězí jeho cit pro čest a povinnost, či propadne skrytým vášním?

První setkání Charlese a Sarah je tak silné, že čtenáře neponechá klidným. Samotná postava Sarah je záhadou. Vypravěč nám nedává mnoho příležitostí nahlédnout do její mysli, a tak tápeme stejně jako Charles. Charles neustále bojuje sám se sebou, se svými přáními, pocity a touhami. Další důležitou roli zde hraje Charlesův sluha Sam. Sam je zamilovaný do Ernetininy služebné Mary. Máme tu také paní Poulteneyovou a doktora Grogana. Ač by se vám mohlo zdát, že počínání některých postav nejsou pro příběh důležitá, tak jste na omylu. Ony i ty nejmenší drobnosti mají velký dopad a zamíchají s osudy všech.

Už jen to, že jde již o čtvrté vydání tohoto psychologicko-historického románu, vypovídá o jeho kvalitě, která je nanejvýš oprávněná. Od svého prvního českého vydání z roku 1976 neztratila kniha nic na své čtivosti. Johnu Fowlesovi se povedlo vdechnout život postavám, které před našima očima ožívají a stávají se skutečnými.

Zvolený narativní přístup je vítaným ozvláštněním celé knihy. Přicházíme do kontaktu s vševědoucím vypravěčem z druhé poloviny 20. století, který je stylizací samotného autora. Často vstupuje do děje, komentuje ho, nabízí nám své úvahy a my tak balancujeme mezi dvěma časovými rovinami. V jednu chvíli se sám narátor stává aktérem příběhu a neustále dokazuje, že jde pouze o fiktivní svět, nikoli o skutečnost. Chce nám dát pocit, že se jeho postavy rozhodují svobodně a ani on sám neví, co bude následovat. Přichází také s nečekaným koncem, jenž mnohé překvapí, jiné naštve a další potěší.

Prostřednictvím mnoha odboček se dozvídáme více o životě v 19. století. Je to velice poutavý způsob přenesení do historie, napomáhající pochopit smýšlení tehdejších obyvatel a jejich politická, sociální a náboženská hlediska. Tyto části posunující děj na vedlejší kolej jsou velmi čtivé a jejich absence by byla velkým ochuzením.

Jednotlivé kapitoly nejsou příliš dlouhé. Na začátku každé z nich jsou úryvky z poezie a prózy význačných britských osobností, například již výše zmíněného A. Tennysona, T. Hardyho nebo J. Austenové, L. Carrolla či A. H. Clougha. Fowlesův jazyk podtrhuje inteligenci textu. Používá často francouzské a latinské výrazy, má barvité popisy a bohatý jazyk na metafory a přirovnání.

Právě díky skvělému vykreslení psychologie postav, jazyku a autorově angažovanosti v samotném příběhu se kniha stává výjimečnou. Dílo se tak může s hrdostí řadit mezi anglické skvosty.

FOWLES, John. Francouzova milenka. Vyd. 4. Zlín: Kniha Zlín, 2015, 528 s. ISBN 978-80-7473-173-0.