Nejdelší jízda života

Recenze

Vytvořeno 5. 4. 2015 3:00

Autor: Dagmar Garciová

Přiznejte, kdo z vás se nemohl dočkat dalšího příběhu od bestsellerového Nicholase Sparkse? Nicholas Sparks je autorem již legendárního Zápisníku jedné lásky, Vzkazu v lahvi, Bezpečného přístavu či Toho nejlepšího z nás. Tentokráte jeho nová kniha nese název Nejdelší jízda. Jízda to bude a rozhodně byste si ji neměli nechat ujít.

Jak už je zvykem, děj příběhu je zasazen do Severní Karolíny. Můžeme sledovat osudy hned dvou párů - Iry a Ruth, Luka a Sophie. Tyto čtyři protagonisty, i přes věkový rozdíl a časový odstup, spojuje mnohem více, než by si kdo pomyslel.

Ira Levison je židovského původu. Narodil se v roce 1920 a za všechny ty roky si toho hodně prožil. Je rok 2011 a Irovi je 91 let. Naposledy se vydává na místo, kde s milovanou Ruth strávili líbanky. Špatná viditelnost a sníh způsobí, že Ira sjede ze silnice a uvízne v autě zraněný se zlomenou rukou a rozbitou hlavou. Nezbývá mu nic jiného, než čekat na záchranu. Při životě ho udržují vzpomínky na jeho ženu Ruth, která zemřela před devíti lety.

„Jsem starý. Možná i senilní.“
„Nejsi senilní. Jen paličatý.“
„Rád vzpomínám. To je něco jinýho.“
„To ti nedělá dobře. Vzpomínky probouzejí lítost.“
„Možná,“ připustím. „Ale vzpomínky jsou to jediný, co mi zbylo.“ [1]

Mladá vysokoškolačka Sophia Danková se vzpamatovává z bolestného rozchodu. Její spolubydlící chce, aby se přestala konečně trápit a začala opět naplno žít. Vezme ji na býčí rodeo. Sophia se zde seznamuje s modrookým kovbojem Lukem Collinsem, účastníkem a vítězem rodea. Sympatie jsou vzájemné a postupně dochází ke sblížení. Ona ho navštěvuje na ranči, kde Luke bydlí se svou matkou, a on ji navštěvuje na koleji. Idyla končí, když se objeví první problémy. Luke nechce přestat jezdit rodeo a Sophia zjišťuje, že před ní skrývá tajemství. O jaké tajemství se jedná? A jak všechno souvisí s Irou a Ruth?

Připomněl si, že ví, co se může stát, a snažil se přesvědčit sám sebe, že je připravený. Že je připravený na jízdu, bez ohledu na to, co by se mohlo stát. Je jezdec býčího rodea. Jezdí, kam mu paměť sahá, a bude v tom pokračovat. Bude závodit, protože je v tom dobrý. A potom se všechny jejich problémy vyřeší... [2]

Jednotlivé kapitoly jsou rozděleny na vyprávění z pohledu Iry, Sophie a Luka. Do poslední chvíle můžeme odhadovat, jaká je mezi všemi spojitost, ale ve chvíli protnutí vám garantuji, že se vám zatají dech. Síla příběhu spočívá v těch nejobyčejnějších věcech, které všichni moc dobře známe. Ať už jde o první lásku, přátelství, starosti o rodinu nebo o úvahy nad budoucností. Ve všech Sparksových knihách figuruje role osudu a osudovost je přítomna i v Nejdelší jízdě. Nic se neděje bezdůvodně.

Nicholas Sparks nám opět předvedl svůj vypravěčský talent. Naservíroval nám příběh, jenž dojímá, i nějaká ta slza se jistě objeví. Musím ale přiznat, že tato kniha nepatří k jeho nejlepším počinům. Některé pasáže byly zbytečně protahované až nudné a chvílemi kniha postrádala dynamiku. Kdyby autor ubral takových sto stránek, nabralo by děj na svižnosti. Přesto si Nejdelší jízda, propojující romantický příběh s tragickými událostmi, získá své příznivce.

[1] SPARKS, Nicholas. Nejdelší jízda. Vyd. 1. Praha: Ikar, 2014, 432 s. ISBN 978-80-249-2471-7. Str. 245.
[1] Tamtéž str. 298.