Hořká sonda do duše ženy

Recenze

Vytvořeno 17. 4. 2015 3:00

Autor: Pavla Huřťáková

Každý máme své tajemství. Své soukromé běsy, které skrýváme před celým světem. A někdy i sami před sebou. I takové jsou hrdinky z nové knihy Rachel Cuskové Arlington Park.

Arlington Park je exkluzivní čtvrť pro vyšší střední třídu. Vše se zdá být v naprostém pořádku, lidé, kteří v ní žijí, patří k nadprůměru, mají se vesměs velmi dobře, málokdo z nich musí řešit hmotné zabezpečení. Ovšem pod povrchem bují malá soukromá dramata, která ženám žijícím v tomto takřka dokonalém světě znemožňují žít spokojený život. A přitom mají zdánlivě všechno, co by si mohly přát. Krásné domy, manžela, děti. Stejně jsou vnitřně nespokojené a křičí o pomoc.  Nikdo je však neslyší, a pokud by i slyšel, ony by vše popřely. Žijí v nalinkovaném světě, kde se vybočení od normálu trestá vyloučením.

Copak Juliet může přiznat, že ty tam jsou doby, kdy manžela obdivovala? Že ve svém malém synovi vidí jen dalšího tyrana, který jednou zotročí další ženu? Mohla by Amanda připustit, že její smysl pro řád a nalinkovaný chod domácnosti je jen odpovědí na její vnitřní strach z vlastní smrtelnosti, který se tak snaží překonat? A že ani Arlington Park jí nezajistil klid na duši, jaký si vysnila, když se do něj stěhovala?

Šly by s ní ještě někdy na nákupy, kdyby Christine nahlas řekla, že ze světa, do nějž se dostala, je nervózní? Že se každý den děsí pádu zpět dolů a zoufale se snaží udržet nahoře? Co by se stalo, kdyby Maisie přiznala, že z Londýna utekla za strachu před okolním světem? Že ji ničí jeho brutalita a lhostejnost všech kolem. Copak to nikdo jiný nevidí?

„Já nevím, proč jsem tam byla. Musela jsem pak seřvat jednu ženskou na parkovišti.“
„Vážně?“  Odraz v okně se neusmíval. „A proč jsi na ni řvala?“
„Kvůli jejímu autu. Měla úplně příšerné auto. Bylo jako obří černý brouk. Taková káča pitomá, odbarvená blondýna se zlatými náušnicemi, seděla asi tři metry nade mnou za těmi tónovanými skly a jela s tím jak s americkým tankem.“
„A co se vlastně stalo?“ řekl o něco shovívavěji.
Maisie pocítila v krku bublinu rozhořčení, která jí tam uvízla. „Málem přejela Jaspera.“ [1]
 
Rachel Cusková ve své knize zastihuje hlavní hrdinky v jeden jediný den. Den, který zdánlivě nevybočuje z normálu. Odvedou děti do školky a do školy, poté se vydají za svými denními starostmi a radostmi. Společná káva u Amandy doma, nákup v obchodním centru, společenská večeře. Vše probíhá ve zdánlivém poklidu a přitom pod tím vším vře jejich soukromá válka sama se sebou. Čtenář se tak ocitne ve dvou rovinách: v reálném čase, v němž žijí, a v myšlenkových proudech, které jejich život určují. Arlingtotn Park je nejen sondou do života žen, ale i do jejich duší, které jsou mučeny a ničeny navzdory štěstí, jež mají a které si samy podvědomě uvědomují.

Kniha je psána s brutální otevřeností, bez příkras, bez snahy o obelhávání sama sebe. Každé z žen je věnován její vlastní prostor, aby se následně protnuly v místě a čase, kde žijí všechny. Rozhodně však nepatří k odpočinkovým knihám, které nevyžadují zamyšlení. Vynutí si vaši celou pozornost a velmi často budete v myšlenkách utíkat k otázce: „A co já? Jaká jsem?“ Arlington Park doporučuji všem ženám, které potřebují čas a prostor, aby si uvědomily samy sebe. Anebo těm, které si pod jeho vlivem uvědomí, jak jsou šťastné a spokojené, neboť je běsy hlavních hrdinek netrápí.

[1] CUSKOVÁ, Rachel. Arlington Park. Vyd. 1. Litomyšl: Paseka, 2015, 239 s. ISBN 978-80-7432-332-4. Str. 177-178.