Hledáte místo u policie? Zkuste to v Oslu!

Recenze

Vytvořeno 9. 5. 2015 3:00

Autor: Jiří Lojín

Ne, nesedejte k počítači a nehledejte přihlášku. Místa na osloské policii se uvolnila pouze v nejnovějším kriminálním románu Joa Nesbøho. Někdo totiž kriminalisty metodicky vybíjí. Decimace policejního sboru ovšem nebrání kriminálníkům, aby páchali další rafinované zločiny. Zkrátka nemají svědomí. V románu Policie se norská policie opravdu dostává do prekérní situace.

Recenze detektivních sérií narážejí na problém rekapitulace výchozího bodu. V něm recenzent nutně musí naznačit konec dílu předchozího. Pokud jste tedy nečetli Přízrak, nejprve laskavě napravte své opomenutí, pak se teprve věnujte článku o Policii, jinak další řádku můžete vnímat jako spoiler. Harryho Holea jsme v předchozím díle opustili ve chvíli, kdy ho Oleg, kterého považoval téměř za syna, skolí třemi ranami. Logika velí uvěřit, že Harry právě dohrál svou úlohu, zkušenost praví, že jej Nesbø ještě nějakým způsobem přivede mezi živé. Slepici, snášející zlatá vejce, podřízne jen hlupák.

Tušení znalců zákonitostí detektivního žánru a zákonitostí trhu nezklamou. Kniha série s označením HH10 se bez Harryho obejít nemůže. Situaci, kdy se neznámý vrah zaměří na policisty, může vyřešit jedině on.

U kriminálních románů Joa Nesbøho jsme si zvykli na vysokou úroveň zejména vedlejších témat. Život původních obyvatel v současné Austrálii, extremizmus v Norsku, drogová scéna, to je jen krátký výčet. Vždy se jednalo o velmi podrobně a fundovaně zpracovaný náhled na problém. Překvapivě v knize Policie nic takového nenalezneme. Příčina je očividná, v průběhu celé série se nahromadilo velké množství nedořešených témat. V prvních dílech se autor o přenos nesnažil, snad si nebyl jistý, jakou životnost Harry Hole bude mít. Vyřešení a pomstu vraždy kolegyně z Červenky však posunul až do dalšího románu a následně přesouvání povýšil na tradici.

S Harrym Holem se život, který mu přisoudil jeho tvůrce, nemazlí. Zanechává na něm stále výraznější jizvy na těle i duši. Přesto se zdá, že mu autor popřál chvíli oddechu a spořádaného rodinného života. Jde však jen o další kličku, napínající čtenáře, i když výsledek je předem jasný. Pro Harryho představuje práce kriminalisty drogu, více ho však motivuje ohrožení jeho kolegů. A zde se dostávám k výraznému rysu knihy Policie, který považuji přinejmenším za diskutabilní. Narazíme na něj i v předchozích dílech, ale poslední „holeovka“ jej dovádí do extrému.

Jo Nesbø totiž jako univerzální recept pro napínání čtenáře používá nejasné a neúplné informace. Nelze tak – ani při pozorném čtení – jednoznačně poznat, která z postav prožívá smrtelně nebezpečnou situaci, kdo je oběť, kdo umírá. Situace se v knize opakuje tak často, že už jde jednoznačně o zkoušku trpělivosti, jež svádí k přeskakování těch stránek, které se snaží o zcela zbytečné kamuflování. Podle mého jde o slepou cestu, pevně věřím, že autor nebude pokračovat v takovém trendu a nebude se spoléhat na popularitu svou a svého zjizveného hrdiny. Konec rozhodně naznačuje, že příběh bude pokračovat. Nevyřešených otázek zůstává na konci víc než na začátku.

I přes uvedené výhrady si troufám říct, že si příznivci norského spisovatele knihu Policie užijí. Naleznou v ní mnoho momentů, pro které si sérii s drsným detektivem oblíbili. Harry v akci se mění znovu ve starého samotářského detektiva řídícího se intuicí a náhlými popudy. Neváhá se vrhat do nebezpečných situací, i když musí po vzoru Indiana Jonese před explozí hledat útočiště v lednici, a tuší, že svou prací ohrožuje i své blízké. A i když někdy můžou mít čtenáři pocit, že s nimi autor nejedná poctivě, budou se těšit na další Harryho dobrodružství.

NESBØ, Jo. Policie. Vyd. 1. Zlín: Kniha Zlín, 2015, 609 s. Fleet. ISBN 978-80-7473-270-6.