Trochu nostalgie s Hynkem Tasem z Boru

Recenze

Vytvořeno 21. 5. 2015 3:00

Autor: Sabina Huřťáková Hašková

Rok 1422, husity zničené Čechy, do toho šarvátky a boje drobných zemánků i vyšší šlechty. Proti sobě i vedle sebe opět stojí Oldřich z Rožmberka a Hynek Tas z Boru. Opět to v jejich okolí jiskří, když se obcházejí jako dva mlsní kocouři. Zatímco Oldřich by se nejradši nepohodlného a nebezpečného protivníka zbavil, Hynek se jen snaží udržet dohodnuté příměří.

V tomto rozpoložení je čtenáři nacházejí na počátku čtvrtého dílu husitské série Františka Niedla s názvem Krajina nočních jezdců. Čtvrtý králův pes, králův vrahoun a především rytíř a skvělý bojovník Hynek Tas z Boru dostává od Oldřicha z Rožmberka zpět svůj hrad Vlkov. Je to pro něj nečekané a tak trochu přítěž, neboť jeden z oddílů leží na hrádku Hochštejn a s dalšími doprovází karavany po Zlaté stezce. Udržuje ve svém i královském kraji klid a mír a zároveň bohatne, což mnohým leží v žaludku jako těžký balvan. Proto začnou dělat různé výpady, kterými chtějí poškodit jeho dobré jméno. Když se Hynek nenechá vyprovokovat, nepoctivci přitvrdí. Neštítí se vraždit nevinné měšťany a očerňovat Hynkovy muže.
 
Aby toho nebylo málo, oddíl mužů, vedený jakýmsi husitským hejtmánkem, vyvraždí a vypálí Drkolnou. Tam sídlí Hynkovi příbuzní rodina jeho snachy, kterou se nedávno stala Dorka z Drkolné. Protože má Hynek ve svých službách jediného přeživšího muže rodu a nyní dědice Drkolné, mladičkého Staška, vydá se po stopách nepřátel, aby smrt nevinných lidí pomstil.

Takto bych mohla pokračovat dál a dál, a stále bych pouze napovídala, co se v knize bude odehrávat. Nejedná se totiž tentokrát o žádný velký příběh, který by se v průběhu děje řešil, nýbrž o menší konflikty a šarvátky, z nichž některé se vyřeší během čtení a některé až v samém závěru. Až na drobné napětí na konci knihy je většina událostí i jejich výsledků předvídatelná. Hynek je stále dokola představován jako vynikající bojovník, který každého porazí, který se s pár bojovníky postaví proti dvaceti či třiceti rytířům a do posledního je rozpráší. Je to muž tvrdý, neoblomný a vždy je po jeho. To však věrní čtenáři už dávno znají. Stejně jako příběh jeho života, jeho žen, jeho pánů i statků či vlků. Dobrá třetina knihy se neustále vrací k Hynkově minulosti. Pokud dobře počítáme, tak ze třísetstránkové knihy pak zbude dvě stě stran na samotný nový příběh… Není to málo?

Na další díl této Niedlovy série jsem se velmi těšila, přestože jsem si moc dobře nedokázala představit, o čem chce autor psát. Vždyť v předchozích dílech bylo v podstatě všechno vyřešeno a uzavřeno. A má obava se ukázala jako oprávněná. Pro toho, kdo drží knihu o Hynkovi v ruce poprvé a začíná tudíž čtvrtým dílem, je připomenutí minulosti jistě vhodné a také je dobrým lákadlem, jak si přečíst předchozí díly. Pro nás – Hynkovy věrné – nastává těžké rozhodování. Líbí se nám nostalgické vzpomínání a čteme rádi připomínky jeho dřívějších dobrodružství, nebo bychom raději nový, napínavý příběh? Já určitě patřím do druhé kategorie. Niedlovy knihy nejsou tak náročné, aby se během několika dní nebo týdnů nedaly přečíst znovu a čtenář si tak může dopřát celou sérii kompletně. Autor ho tudíž může nostalgickými vzpomínkami nudit. A my přece nechceme Hynka starého a vzpomínajícího. Chceme ho bystrého, silného a neporazitelného, jak ho známe z předchozích dílů. Pokud se tedy rozhodne pan Niedl pokračovat v dalších dílech, snad si to vezme k srdci. Příběhy o Hynkovi jsou všechny skvělé a výborně se čtou. Ale vzpomínání určitě není nutné.

Co zbývá říct? Snad jen, že pokud zatím postavu Hynka Tase z Boru neznáte, určitě si přečtěte nejen Krajinu nočních jezdců, ale i předchozí díly: Čtvrtý králův pes, Čas vlků a S vlčí hlavou v erbu. A pokud jste je četli, přijměte pozvánku do husitských Čech a vypravte se spolu s Hynkem za dalším dobrodružstvím.

NIEDL, František. Krajina nočních jezdců. 1. vyd. Brno: Moba, 2015. ISBN 978-80-243-6483-4.