Když nám život ovládne nemoc

Recenze

Vytvořeno 13. 6. 2015 3:00

Autor: Tereza Zítková

Lidský život je časově omezený. Nikdo nežije věčně, a tak je potřeba užívat si každý okamžik, jenž nám byl dán, plnými doušky. Bohužel ale někdy zasáhne osud a za pomocí nemoci zvané Alzheimer nám začne brát i to, co už jsme prožili.

Hlavní hrdinka Claire žije v dokonalém manželství. Její manžel a dcery ji bezmezně milují a ona se cítí šťastná. Má fajn práci, pěkný dům a žije úplně obyčejný život. Chvílemi se jí stává, že něco zapomene, je roztržitá a nemůže si na některé věci vzpomenout. Z počátku tyto stavy připisuje svému hektickému životnímu stylu, situacím se zasměje a jde dál. Když ale začnou být tyto okamžiky čím dál častější, navštíví svého ošetřujícího lékaře. Ten jí ale bohužel oznámí ne moc dobrou zprávu. Již ve svém středním věku má Alzheimera, bohužel jako připomínku na otce. Claire je ale bojovnice a nevzdává se ani v tomto případě. I když se její stav čím dál víc zhoršuje, ona se svého života drží zuby nehty. Snaží se kvůli svým dcerám, mamince i životní lásce. Stává se, že se občas zapomene v některé ze svých vzpomínek a je pro ní čím dál složitější najít cestu zpátky do reálného světa. I proto si na radu své terapeutky začne psát knihu vzpomínek, zapisuje si tam okamžiky, na něž si ještě vzpomíná a nemoc jí je ještě nevzala. Když je pak zapomene, může si je oživit pomocí těchto zápisků. Zažívá tak znovu svou první lásku, narození obou svých dcer nebo svůj svatební den. Aby i její blízcí nějak přispěli, zapisují do knihy svůj pohled na věc. Vzniká tak neocenitelná kniha, kterou budou její holčičky mít jednou jako památku na jejich úžasnou matku.

Stejně – Kniha vzpomínek – se jmenuje i kniha, kterou napsala Rowan Coleman a v České republice ji vydalo nakladatelství Domino v roce 2015.

Ve vyprávění v první osobě se střídají Claire a její starší dcera Caitlin. Jelikož se Caitlin ocitá ve stejné životní situaci, v jaké byla před mnoha lety i její maminka, potřebovala by od Claire pomocnou ruku a radu. Musí se ale spokojit s těmi chvilkami, kdy je Claire při vědomí a rozumí problémům své dcery. Většinu času už totiž své milované dítě považuje za svou kamarádku z mládí. Mezi kapitoly, které vypráví tyto dvě ženy, jsou pak vloženy zápisky z již zmíněné knihy, kterými přispívají všichni hrdinové příběhu. Čtenář je tak do problému zasvěcen komplexně a až bolestně si může uvědomit, jaké je to nejenom pro člověka trpícího touto zákeřnou nemocí, ale především co cítí blízcí v jeho okolí. Musí být totiž opravdu těžké, když vás váš nejbližší nepoznává, když zapomíná na ty krásné okamžiky, které jste spolu strávili, když se vaše láska mění v naprostou lhostejnost, v těch horších případech i v nenávist.

Autorka dokázala velice reálně popsat velice citlivé téma, jakým člověk postižený Alzheimerem zajisté je. Velkou zajímavostí je, že autorka je dyslektička, a přesto je její největší vášní psaní. Proto možná dokáže čtenáři předložit i citlivé téma bez jakéhokoliv sentimentu a patosu.

Knihu doporučuji pro její opravdovost, surovost, ale i pro lásku a naději, kterými oplývají hlavní hrdinové. Protože i když se nacházejí ve velice smutné a beznadějné situaci, tak stále Claire bezmezně milují.

Ukázka

Nikdo si mě neprohlíží a to je fajn. Bála jsem se, že vypadám jako uprchlík z blázince, ale zdá se, že moje šedivé bavlněné kalhoty od pyžama, jakkoli se do tohoto sychravého počasí nehodí, nejsou až tak nápadné, a díky tlustému kabátu jenom já vím, že jsem se vydala do světa naostro. Zahihňám se pro sebe a na vteřinu mi vypadne, co dělám a proč, a pak přemítám, jestli mě lidi nepřehlížejí proto, že jsem neviditelná.

COLEMAN, Rowan. Kniha vzpomínek. Praha: Domino, 2015. ISBN 978-80-7498-071-8, s.119.