Smrákání duše

Recenze

Vytvořeno 14. 6. 2015 3:00

Autor: Lucie Šimková

Debutový kriminální román amerického spisovatele Dereka B. Millera Norsko v noci vypráví příběh bývalého amerického mariňáka s židovskými kořeny. Čerstvě ovdovělý Sheldon Horowitz se stane svědkem vraždy mladé srbské ženy a před stejným osudem se rozhodne zachránit jejího syna. Norsko v noci svému autorovi v říjnu 2013 přineslo ocenění asociace CrimeWriter´s Association John Creasey Memorial Award.

Americký stařík Sheldon hned na prvních stránkách asociuje dalšího známého staříka, Allana Karlssona. Sheldon Horowitz ale nevyleze z okna. Vykrade se tajným zadním východem z bytu své vnučky v Oslu a zmizí v doprovodu malého srbského chlapce, kterého se snaží zachránit před vrahem jeho matky. Rozpoutá tím divokou honičku, protože se po jeho stopách pustí nejen norská policie, ale také kosovský gang v čele s chlapcovým otcem, vrahem jeho matky. V příběhu nenajdete absurdní scénky nabité velmi specifickým humorem, ačkoliv k tomu asociace staříka vybízí, ale především citlivou sondu do duše člověka, který má celý život za sebou.

„V tomhle životě zbyl z kdysi pevného těla jen seschlý proutek. (…) V tomto životě pajdám jako stařec, i když jsem uměl zvysoka přeskočit každou pochybnost a rozpor. V tomto životě je z mých vzpomínek dým, jenž mě dusí a štípe v očích. V tomto životě si pamatuju touhy, jaké už se nikdy nevrátí. (…) Tento život! Tento život se bez vysvětlení a bez omluv chýlí ke konci a každý záchvěv citu v duši a každý paprsek slunce pronikající z mraků hrozí, že bude poslední. Tento život byl kratičký a tragický sen, který mě přemohl (…).“ [1]

Dalo by se říct, že Norsko v noci svým kriminálním příběhem jen kamufluje mnohem hlubší rovinu vyprávění. Norsko v noci je totiž především psychologickým románem o stárnutí, žalu nad skutky, které člověk vykonal a neměl, nad slovy, která zůstala nevyřčena, o žalu nad pomíjivostí a marností života, který nakonec člověk žije sám, obklopen jen vzpomínkami, stíny svých lásek, přátel a rodiny, sám stín ve světě, který už dávno není jeho.

Derek B. Miller se ve své první knize mimo jiné dotýká i ožehavého tématu imigrantství. Tuto citlivou situaci reflektuje vrchní policejní inspektorka Sigrid Ødegårdová, vyšetřující vraždu srbské ženy, únos chlapce a Sheldonův útěk. Sigrid kritizuje problémy mezinárodní imigrační politiky, která kvůli nedostatečné a často neexistující dokumentaci do země vpouští nejen válečné oběti, které se snaží vybudovat si nový život, ale také válečné zločince, což je případ záporných postav knihy, bývalých členů UÇK (Kosovské osvobozenecké armády).

Ale hlavně je v knize vyprávěn životní příběh Sheldona Horowitze, dvaaosmdesátiletého amerického muže, který pravděpodobně trpí demencí (Ale kde skutečně končí zdravý rozum a začíná jeho chátrání?), který téměř po šedesáti letech musí oprášit svůj mariňácký výcvik, aby dokázal opět přežít na souši i ve vodě, uniknout nepříteli a zachránit život malému chlapci. Přítomný okamžik však tvoří jen kulisu pro retrospektivní návraty do minulosti. Tak je nit vyprávění neustále přetrhávána a Sheldon se vrací zpět do Koreje, ke své manželce, a hlavně ke svému synovi, jehož smrt ve Vietnamu si klade stále za vinu. Sheldona navíc doprovází duch jeho mrtvého přítele Billa, jehož zjevování nabývá na intenzitě především během posledního závodu o život, aby se Sheldon nakonec dobral poznání, že Bill je jen přestrojení toho, koho se v návalu žalu a zlosti zřekl, kdo ale přesto stále stojí tiše po jeho boku.

Velmi se mi líbila autorova práce s časem, jeho prolínání – stačí jeden krátký vjem (vůně, odraz světla v koruně stromu, smích z okna), aby čas unesl Sheldonovu mysl zpět do doby jeho mládí. Autor věnoval velkou pozornost i postavám. V poměrně krátkém rozsahu dokázal každé postavě vdechnout život a jedinečnost, žádná z nich nebyla plochá. Sympatická mi byla snaha nerozdělit postavy černobíle na hodné a zlé, každá postava má své stinné a světlé stránky. U hlavních protagonistů odkrývá vypravěč i jejich minulost, abychom mohli nahlédnout, co je utvářelo, proč se stali tím, čím jsou. Neotřelý se mi jeví způsob, jakým vypravěč reflektuje stárnutí hlavního protagonisty – počáteční psychická sebereflexe je ke konci knihy střídána uvědomováním si hrdinova starého těla v rozporu s mládím a ohebností útočníků, a to přesně v souladu se situacemi, ve kterých se stařík nachází, čeho se mu právě nedostává, nebo co je okolím vnímáno jako ochabující. Děj měl – navzdory odbočkám – spád a udržoval si napětí až do poněkud kýčovitého konce.

[1] MILLER, Derek B. Norsko v noci. Vyd. 1. Zlín: Kniha Zlín, 2015. 336 s. ISBN 978-80-7473-283-6. Str. 24 – 25.