Objednal jsem si reklamu, ne fatvu, do prkenný vohrady

Recenze

Vytvořeno 23. 6. 2015 3:00

Autor: Štěpán Cháb

Už jste někdy četli o skutečně netradiční marketingové agentuře? Žádné hraní si se slovíčky, oplzlost a prázdné dvojsmysly. Ó né. Skutečně netradiční marketingová agentura vás bude schopna nechat zabít, aby dosáhla většího obratu. Vašeho, samozřejmě. Vždyť na mrtvých se tak příjemně vydělává. A jako by se zdálo, že právě takovou agenturu oslovil Salman Rushdie, když dopsal svůj nejkontroverznější román Satanské verše.

Při Bohu všemohoucím přísahám, že jsem knihu nečetl. Chtěl jsem ji získat jen proto, abych ji mohl při oslavných chorálech spálit. Vždyť Satanské verše jsou nactiutrháním a donebevoláním… když se přečte pár prvních stránek… ale to vím z internetu, chraň Bůh, abych to zjišťoval vlastním čtením. Ne, to prosím ne, to v žádném případě.

Kdybych se ovšem do knihy začetl, zjistil bych, že to s tím nactiutrháním a donebevoláním nebude až tak horké. Autor byl chvílemi trochu nekorektní, ale tak elegantně, prozápadně, dalo-li by se říci. Můžeme konstatovat, že v knize je několik paralel s prorokem Mohamedem, že ony paralely jsou za hranou islámské tolerance a trpělivosti. V roce 1989 byla na autora vydána fatva, odsuzující jej k trestu smrti. Tzn., že každý věřící byl povinován Rushdieho na potkání zabít. Přiznejme si, že to je trochu zvláštní, ale rozhodně účinná metoda, jak se zbavit oponenta, kritika.

Hlavní linie Satanských veršů? Vyrovnání se s vlastní vykořeněností. Na jedné straně krásný, ale proklínaný domov, mateřská země, která člověka odkojila, dala mu poznat svět, vlepila mu (několika pohlavky) vychování, byla kolébkou samotného člověka. A na druhé straně hostitelský stát. Země, která je v mnohém cizí, záludná, nečekaná, ale přesto tak přitažlivá, něčím hříšně ohavným. Resumé? Člověk je doma tam, kde sedí na prdeli a sní o tom, že bude sedět někde ale úplně jinde. Doma jej čeká jen ta všední nuda. V cizině zase stesk po té všední nudě. Mezi tím je místo jen pro slzy sebelítosti nebo vzteku. Pohrdajíce domovem, nenávidí svůj život.

Mnohovrstevný magický realismus. Dobro a Zlo. Anděl a démon. Dvě postavy, které musí být takové, jaké jsou, protože ve světě je něco magického, co role určuje a role i bere. Snad abychom si příliš nelibovali ve vlastním osudu, protože za rohem, no právě za tím dalším, nás může čekat dokonalá změna.

Seděli jste někdy rok v letadle? Ne? Hodně by vám u toho došlo. Třeba že smrt je skutečným vysvobozením a že být rukojmím stojí někdy za hovno. Prostě to tak je.

Satanské verše jsou rouhačské. Strašně rouhačské. Zapomeňte na druhý odstavec tohoto textu. Autor se vysmívá celému Koránu. Vysmívá se jeho kořenům, jeho vybudování na potřebě, nikoliv na božské jednotě, božském vnuknutí. Utahuje si z muslimského poblouznění. Je mu k smíchu ten prodej nemravnosti, který se nazývá náboženstvím. Z božstev islámu dělá mrzáky, duševně choré, ba téměř kapavkou nakažené. Dělá si z nich bezuzdnou srandu. Dělá, protože to tak prostě cítí. A kdo jiný, než kašpar, může říct pravdu?

Satanské verše jsou nekorektní. Ano, to je pravda. Ale už sama korektnost se nyní stává nekorektní, protože často život popírající. Pokud bychom se na knihu podívali pouze skrze brýle literatury, kdybychom si odmysleli tu otupující reklamní akci s fatvou, dostane se nám do rukou dílo, které promlouvá člověku do snění. Často mozaikovitě, orientálně bázlivě, aby člověk chápanému rozuměl právě jen ve snách, ale přesto nesmírně poutavě. Tu s vtipem, tu s razantní poblouzněností, tu s ostnem kritiky popisovaného. Salman Rushdie je jedním z posledních, kterému se ve svobodném světě podařilo říct něco rezonujícího. Od té doby jsme ve svazku manželském s politickou korektností, která je němá.

V roce 1998, o celých devět let později, byla fatva na Rushdieho zrušena. Autor byl celou dobu pod ochranou ozbrojeného doprovodu. Ochrana je holt ochrana. I po roce 1998 si nepřipadá příliš jistý v kramflecích. Ale stále žije. Stejně jako neoddělitelné Dobro a Zlo.

RUSHDIE, Salman. Satanské verše. Vyd. 1. Praha. Paseka, 2015, 528 s. ISBN 978-80-7432-487-1